Náš odpad, jejich peníze

Projekty typu ZERO WASTE ve světě již existují dlouhá léta, ale až do zahájení své vlastní činnosti jsem neobjevil nikoho, kdo by se rozhodl jít cestou prevence vzniku odpadu na průmyslové úrovni a přitom právě odpadů generuje průmysl často daleko více, než samotných výrobků.

Procházíte-li, stejně jako já výrobními závody různých oborů, zjistíte, že je jedno, co vlastně vyrábějí, společné prvky najdete všude a tím nejmarkantnějším jsou odpadové nádoby a kontejnery až se mi často chce zvolat JEN HOUŠŤ, JEN VÍC.

A to je také cesta jak environmentální manažeři, podporovaní ze strany odpadových společností řeší ekologii vlastních společností. Přidávají koše. Přidávají popelnice, Přidávají kontejnery a s tím vším odvozy a částku na pravidelné faktuře.

Říkají tomu úklid, či management odpadů, ale přitom to není nic jiného než přemísťování hromady z jednoho místa na druhé, s jednou malou změnou. Na tom druhém místě se z odpadu „za jehož likvidaci“ musíme platit, stane komodita „za jejíž prodej“ přichází zisk.

Je to zajímavé i daňově, protože odpad má nulovou sazbu DPH, ale na prodeji surovin, to jde dobře osolit.

Před několika dny jsem četl výkřik novináře a médií, že komponenty na výrobu nového telefonu Iphone stojí jen třetinu prodejní ceny. Pánové novináři, to nic není. Z odpadů, včetně Elektrošrotu lze vytěžit 150 i 1000 násobek kupní ceny. Ta je totiž často záporná, nebo dokonce nulová.

Je fascinující kolik společností včetně těch neziskových, se na udržitelnosti a odpadu dokáže uživit, aniž by museli odevzdat, či dokonce přiznat, něco z vlastního zisku. Naopak požadují stále více, protože pořádání placených konferencí, eventů, workshopů, tisk letáčků, letáků a plakátů a brožur, přeci jen něco stojí, že.

Víte však, o čem hovoří?

CO ta krásná čísla EKOKOMu o nárůstů objemu recyklace vlastně znamenají?

Myslím, že od pracovníků skupin uvedených výše se to nedozvíte. Dozvíte se to však od lidí, kteří se rozhodli nemluvit, ale ukázat změnu.

Jedním z nich je ROB GRIENFIELD, Američan, který se rozhodl (není první), že bude celý měsíc nosit s sebou všechen odpad, který za ten měsíc vyprodukuje. Na konci měsíce nosil na těle skoro dvounásobek své vlastní hmotnosti a to do objemu nezapočítal vodu na mytí, splachování a čištění a to z důvodů špatné skladovatelnosti a měřitelnosti.

Podívejte se na jeho video:

Co ale započítat nemohl, je odpad, který vznikl při výrobě produktů, které se v jeho rukách odpadem staly. Kdyby ho totiž započítal, zůstal by pod jejich vahou pohřben. Jen na výrobu hamburgeru, se totiž spotřebuje například 2500 litrů pitné vody.

Což není nic proti ropnému průmyslu, rafineriím v Kalifornii, který za jeden jediný den spotřebuje 147.000.000 litrů pitné vody.

Vrátím-li se k číslům o recyklaci a jejím nárůstu, nedá mi to, abych se nezeptal, zda-li jste se někdy nezeptali sami sebe, jestli permanentně rostoucí křivky náhodou neznamenají, že stejně rychle roste i celkový objem generovaného odpadu a je jedno házíme-li ho do černé, nebo zelené popelnice.

Ve velké Británii se objem komunálního odpadu z domácností za posledních 20 let, kdy e silně podporuje recyklace, navýšil o 80%.

Jak je tomu v Čechách, se však nedozvíme, protože údaje jsou záměrně rozsekány, překrývají se a mlží, stejně jako ti, kdož na štítě mají čistotu, ale ve skutečnosti těží z narůstající špíny.

Michael Rada

Komentáře

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie