Firmám prý chybí lidé řekl pan Paroubek

Když na mne na serveru vykoukl výše uvedený název článku, měl jsem velkou radost, že to konečně začalo a politici namísto sak, obléknou si pracovní oděvy a namísto svých kanceláří půjdou pomáhat firmám, kterým schází lidé, a to vše s panem Jiřím v čele.

Bohužel jsem se mýlil.

Namísto okamžitého řešení, na mne čekala jen snůška nesmyslů, přinesenými rádci rádců od jiných rádců, kteří se poradili a došli k radě, že je třeba poradit a také k tomu, že by to měl NĚKDO udělat.

Už na začátku však udělali rádcové chybu, nepřizvali si totiž na radu internet. Kdyby to totiž udělali, zjistili by, že NĚKDO, se v ČR nevyskytuje, i když ho má každý plná ústa a dává mu práce pro eskadronu vojáků. Všimněte si, že je-li třeba něco udělat, první, kdo se volá na pomoc je pan NĚKDO. Možná je to tedy interim, či agenturní pracovník ze zahraničí, ale ani tam se mi ho nedaří v rámci studia zdrojů a podkladů pro práci najít.

V každém případě mne zaujalo, jak dobře zná pan Paroubek pracovní morálku českých občanů. Předpokládám že produktivitu práce, o které hovoří, dlouho studoval na parlamentní a poslanecké lavici a snažil se zapadnout. 40% oproti Německé.

Kolik to je asi oproti Japonské. Oproti zemi, která jako jediná má speciální výraz pro smrt z přepracování. Oproti zemi, kde se kolegové a kolegyně předhánějí, kdo zůstane v práci déle a ty, kteří odchází dříve zdraví i zvláštním pozdravem.

Myslím, že panu Paroubkovi schází osobní zkušenost v montérkách na výrobním páse, nebo na staveništi, nebo v nemocnici, nebo na pokladně obchodě, nebo ve skladu, prostě kdekoli jinde, než v politice.

Jak uvádím v perexu, těšil jsem se, že politici a pracovníci státní správy, stanou se v čase nouze běžnými občany a půjdou pracovat rukama, aby podnikatelům, kteří jejich nákladný životní styl platí, sami pomohli.

Nejsem komunista, ale v socialismu jsem žil osmnáct let a celá ta léta se učil, jak soudruzi vzali do ruky kladiva a lopaty a kosy a jali se pomáhat tam, kde to bylo zrovna třeba.

Jednalo se však jen a pouze o propagandu. Myslím, že mnohem lépe, než Žena za Pultem, ukázali život Skřívánci na niti.

Dle jednoho ze mnou přečtených článků, je ve státní správě zaměstnáno přes 75.000 úředníků, v tomto počtu jsou však pravděpodobně zahrnuti jen úředníci v první linii, ne však jejich pomocníci často odvádějící práci za ně. Nejsou tam ani všichni pracovníci státních podniků, protože ani těm se nevyhnuly agentury práce, jak sebe honosně nazývají mnozí, kteří POMOC, zaměnily za OTROKÁŘSTVÍ  s kulatým razítkem

Autor byl zaměstnán před Sametovou revolucí jako ekonom státního podniku RESTAURACE A JÍDELNY v Praze, takže mozoly si jistě neudělal a zajímalo by mne, jak daleko bylo jeho porevoluční podnikání od původního zaměstnání. Myslím, že moc ne. Do toho všeho stíhal již odmlada politickou aktivitu a ani bych se nedivil, kdyby již v době předrevoluční strávil více času na schůzích, než na place.

Zmíněnou robotizaci bych já, na rozdíl od pana Jiřího, začal ve Strakově Akademii a Parlamentu. Tam kreativita, spojená s vymýšlením děr a rozdáváním práce NĚKOMU, nemá co dělat. Zároveň, úspora na nákladech a ve státním rozpočtu by byla značná, srovnám-li plat politika a dělníka ve zmíněné automobilce Hyundai v Nošovicích.

Věřím, proto, že tento článek bude inspirovat nejen pana Paroubka, ale i ostatní politiky, aby dělali to, co já. Čtyři dny v týdnu pracovali v montérkách v továrnách a jeden den o tom psali, dvakrát za měsíc pak o tom mohou i přednášet a analýzy si dokáží také udělat sami, stejně jako shánět podklady pro práci. Abych nezapomněl, řídit auto nemusí najmutý řidič, ale člověk, který se potřebuje dostat z jednoho místa na druhé a to jde i bez modrého majáčku, jen je třeba naučil se žít se skutečností, že život probíhá nyní a teď a ne až v roce 2050, jak si mnozí politici představují.

Komentáře

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie