Co je z venku, to je dobré. Kdo má titul, ten ať radí.

Při procházení tuzemskými medii a při své práci narážím často na skutečnost, že zahraniční zdroje jsou brány za jistý zdroj informací, o kterém se nepochybuje. Druhou skutečností je, že totéž platí pro osoby s titulem a politiky, nejlépe ty bývalé.

Tento příspěvek jsem se rozhodl napsat po přečtení zajímavého článku na serveru iHNED. Článek má dlouhý název, který zní následovně:

„Starší zaměstnanci se vyplatí, v práci bývají velmi motivovaní, říká zakladatel age managementu“

Tím zakladatelem je pan Juhani Ilmarinen, dlouholetý ředitel Finnish Institute of Occupational Health a jeden ze zakladatelů age managementu, který se dopady demografie zabývá. TTL, jak se se název institutu zkracuje pracuje jako organizace finského Ministerstva sociálních věcí a zdraví. Je to tedy organizace státní. Pan přednášející má však i vlastní konzultační společnost, která se tématem zabývá a proto předpokládám, že přednášku, stejně jako cestu dostal uhrazenu.

Bohužel jsem se však nedozvěděl kdy, ani kde pan Ilmarinnen přednášel a hlavně komu.

Jeho názory se však shodují s mými, které prezentuji (a zdarma) v tuzemsku, mám však několik slabin, které pan Ilmarinen nemá, například:

  • Nemám vysokoškolský titul, ale jen řádně dokončenou střední školu
  • Nejsem státním zaměstnancem
  • Nemám celoživotní akademickou praxi, jen jsem celý život v místech, o kterých hovoří, sám pracoval
  • Nevydal jsem žádnou dobře prodejnou knihu, jen každý den píši a sdílím informace a to zdarma

Myslím, že rozdílů by se jistě našlo více, ale tento přehled mi připadne jako dostatečný.

Prostě jsem nula.

A to je v pořádku, protože nejenom, že od ní vše počíná, ale dokáže výrazně změnit i pohled na svět, je-li jedna, či jich je více, na kontě před desetinou čárkou a za několika nenulovými příbuznými.

Pan ministr ví své, a i když on preferuje jedničku, a proto do ní investoval téměř 1,5 miliardy, jistě se nulám nebrání, lépe se totiž koulí, a to on skutečně umí.

V každém případě byly informace, které pan Ilmarinen prezentoval pravděpodobně na přednášce a následně i v rozhovoru, již dávno prezentovány, aby šli jedním uchem dovnitř a druhým ven. Přiznám se, že mne osobně nejvíce pobavila otázka v polovině celého rozhovoru. I přesto, že je nejkratší jak otázka samotná, tak i odpověď, vystihuje nejpřesněji rozdíly v myšlení mezi firmami, které pochopily, či politiky, kteří učinili totéž a ostatními.

Zde je ona klíčová otázka

Ale oni mají i penzi?

A zde odpověď

Ano.

Pro úplné objasnění vysvětlím, případně doporučuji ve věku 50+ vyrazit na pracovní pohovor, když vůbec dostanete tu šanci.

V tuzemsku se totiž pojem Senior a Důchodce, v pohledu zaměstnavatele jeví jako

RIZIKO – NÍZKÉ TEMPO – STAROMILEC BEZ ZNALOSTÍ IT

A jediným plusovým bodem je onen důchod a geniálně nastavená legislativa, která, chce-li důchodce svůj důchod nadále pobírat, zakazuje mu vykonávat plnohodnotnou práci za plnohodnotný plat. Takže pracující důchodce je LEVNÁ PRACOVNÍ SÍLA.

A je to tady

Takže i u nás, je cesta

Je však ještě jedna, pro důchodce mnohem výživnější

STÁT SE VČAS, NEBO I V DŮCHODU

POLITIKEM

Pak totiž mají jistotu, že jim ročně nebude přidáno několik desetikorun, ale pár tisíc a budou-li šikovní vedlejší zdroje také nevyschnou.

Na závěr jen maličkost, věkové „vyřazení“ není jen v seniorském, ale i juniorském věku, kde se ke skupině schopných lidí chová legislativa a s jejím požehnáním i zaměstnavatelé shodně.

 

 

Komentáře

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie