Po letech bezvládí jsem potkal Prezidenta

Nevím, kolik ze čtenářů si všimlo, že Česká republika, již řadu let nemá Prezidenta. Od toho posledního, který byl oslovován a stále, i po své smrti, je oslovován tímto titulem, se na pomyslném trůnu střídají pan Klaus a Miloš, případně Miloš Zeman. Ani jednomu však při běžné konverzaci,

Titul Prezident, navíc s velkým „P“ není přiřazen.

Jazyk český, který svými každodenními blogy trápím, má například oproti angličtině jednu velkou odlišnost a tou je vykání a tykání. Ać se nás snaží (a často komicky) v dubbingu herci přesvědčit o opaku, je to skutečně tak. I angličtina má svou formu, kde se dá dané rozlišit, ale ne prostým „Vy“, či „vy“.

Stejně tak jsme se naučili, že lidí, kterých si nevážíme, se téměř vždy dotýkáme formou tykání (a to přesto, že jsme s nimi husy nepásli) jak říkala má babička.

Pro mne je tato forma nezvyklá a jak ví všichni v mém okolí, lidí s nimiž bych si tykal, je skutečně velice málo, či dokonce ještě méně.

Vykání není pro mne formou ukázání vlastní důležitosti, či nadřazenosti, ale formou úcty k druhé osobě, k její práci a výkonům. Proto mi připadne stejně důležité a samozřejmé vykat ředitelům společností, kolegům a kolegyním, stejně jako dělníkům na výrobních linkách, prodavačkám, uklízečkám, popelářům i lidem bez domova, seniorům i juniorům.

Včera jsem psal o krásném dni, kdy se sešlo během 24 hodin tolik krásného a příjemného, že jsem se o to musel podělit, dnes budu pokračovat a věnuji tento blog návštěvě muže, pro něhož si titul Prezident, dovolím používat, protože rezonuje s mou představou člověka, který si jej zaslouží.

Tou osobou je prezidentský kandidát, pan Michal Horáček, který mne svou návštěvou poctil právě 24.5.2017. Ačkoli mnoho lidí očekávalo návštěvu budoucího Prezidenta v jakési posvátné bázni, pro mne to byla návštěva člověka, jako jsem já, jako jsou ostatní a jsem rád, že takový člověk přijel.

V kanceláři nás čekalo více, vše obchodní partneři, pro které spolupráce, podpora a pomoc nejsou cizí slova, ale každodenní realita stejně jako fyzická práce spojená s tou duševní. Jako samozřejmost byla nabídnuta jako první natažená ruka a osobní pozdravení s každým z nás a po utlumení úžasu s místa, ve kterém se pan Horáček ocitl si vybral místo, které se mu líbilo nejvíce, mnou vlastnoručně navrhnuté a vyrobené křeslo z dutinek od strečové folie v kombinaci se sedmivrstvým kartonem z jednorázového obalu, který stejně jako dutinky měl skončit v místě na ukládání odpadu, kontejneru, nebýt jeho záchrany prostřednictvím procesů INDUSTRIAL UPCYCLING. A mohla začít diskuze.

Mohla, ale nezačala. Pana Horáčka totiž zaujala informace o E-MOTION a samozřejmě i zaparkované stroje, které měl přímo před sebou a na nabídku testu se mnou v roli učitele, hned řekl ano. A tak si vyzkoušel, co E-MOTION s tělem dělá a musím říci, že stabilitu měl na muže velmi dobrou.

Pak ale již začala diskuze hned po představení, co kdo z účastníků dělá a za čím si stojí a co buduje.

Pero a zápisník v ruce pana Prezidenta, na první fotografii, není náhodně, k našim oborům, které tak dobře neznal, měl mnoho otázek a odpovědi, které ho zaujaly, si zapisoval, aby se k nim mohl kdykoli vrátit.

Celé kolo, které z původních 30, rozrostlo se na trojnásobek, tedy 90 minut začala i skončila informace o systémové prevenci vzniku odpadu a INDUSTRIAL UPCYCLING, jež jsem mohl podat. Následně pak již hovořili sami účastníci a já jen doplňoval, bylo-li to třeba obrázky z počítače promítané přes dataprojektor na protilehlou zeď mé kanceláře.

Prvním, kdo byl dotázán na více informaci, byl Luděk Kantor, jeden ze zakladatelů společnosti zakládající si na jiném zprostředkování práce pro lidi, kteří mají chuť pracovat, a to pracovat s láskou ke své práci. Snad i proto iRECRUIT, získal za krátkou dobu své existence na místním trhu vynikající jméno, a to jak mezi kandidáty, tak zaměstnavateli.

Druhým v pořadí, jehož činnost pana Prezidenta zaujala, byl Marek Audes, ředitel plzeňského hotelu ibis, sítě ACCOR, pro kterého ubytování a stravování hostů je jen začátkem cesty a proto i realizovaný projekt přeměny prostoru COSY CORNER, jenž získal velký ohlas nejen mezi hosty, ale i v tisku a mediích, či projekty typu ZERO FOOD WASTE, kterému se spolu s kolegy věnuje, či vlastní výroba nábytku z použitých palet, to vše byla témata, na která přišla řeč.

Třetím pak byl Jakub Fay, jeden ze zakladatelů společnosti GROWLIGHT, která po dvouletém vývoji přenáší zeleninové a bylinkové zahrádky z vesnic, do bytů a nabízí tak všem možnost mít své potraviny a přísady, vždy čerstvé na dosah ruky a to bez nutnosti, nechat je cestovat přes půlku zeměkoule podchlazené a zamražené proto, aby nakonec mohli skončit rozmražené a nejedlé v odpadkových koších za supermarketem.

Posledním z pánů byl Martin Pác, jehož jméno jste mohli na stránkách mého blogu vidět již vícekrát, protože právě on, je tou osobou, které dává poškozeným gramofonovým deskám pod svou značkou MPVINYL nejen druhý, ale i třetí, čtvrtý, pátý …… život   to vše prací svých vlastních rukou, srdce a fantazie. Právě on měl pro pana Prezidenta připravený originální dárek v podobě vlastnoručně vyřezaného portrétu a dvou dalších, které jsme si nechali panem Horáčkem podepsat.

Když jsme se po devadesáti minutách loučili, cítili jsme všichni, že to není setkání poslední, naopak, že je to základ dlouhodobé spolupráce, která napomůže dosažení cíle na kterém se shodujeme – VYBUDOVÁNÍ SVĚTA BEZ ODPADŮ A PLÝTVÁNÍ VE VŠECH JEJICH PODOBÁCH.

A to bude jistě připomínat i FLORIUM (přírodní hnojivo vzniklé procesem vermikompostování), které jsem za jeho autorku Šárku Jakešovou, měl tu možnost panu Prezidentovi věnovat, pro povzbuzení zeleně kolem něj.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie