Vzpomínky s cenou vyšší zlata

Opakovaně narážím v tisku, médiích, následně na internetu na vychvalování konceptu PRŮMYSLU 4.0. Vypadá jako nová modla. Jedinými bezvěrci jsou pak lidé, kteří hovoří o tom, kolika lidem vezmou stroje práci. Často to jsou ti samí lidé, díky nimž se naše země změnila na velkou továrnu a sklad.

Nejlepšími představiteli bezvěrců jsou v současné době tři Králové – pan Špidla, Štěch a …. Třetí jméno jistě doplníte sami.

V každém případě, jsou však rizika spojená s nelimitovanou aplikací nástrojů Průmyslu 4.0, mnohem dalekosáhlejší, jen se o nich nemluví, možná i proto, že patří na listinu zakázaných témat. Já si je však dovolím otevřít a uvidíme, jak to dopadne.

Průmysl 4.0 je deklarován jako průmysl automatizace a robotizace s radikálně sníženou potřebou využívání drahé lidské práce.

Za stejnou dobu, vyrobí stroje prostě víc.

A v tom může být jedno z prvních rizik – NADVÝROBA.

Ta je totiž na pořadu v mnoha závodech již dnes. Namísto na kvalitu finálního výrobku se dívá jen na množství vyrobených kusů, a to znamená že čím víc, tím lépe. Dokonce i odměňovací kritéria jsou nastavena tímto způsobem a mnohdy to vypadá, jako by se vyrábělo rovnou do kontejneru a nikoho to netíží.

S nadvýrobou tedy souvisí i nárůst objemů generovaných odpadů. Ty sice bývají u zajímavých komodit „RECYKLOVÁNY“, ale skutečná hodnota a často i efektivita této recyklace často pokulhává za tím, co je deklarováno. Podíváme-li se například na obaly, tak u nich se monopol společnosti EKOKOM staví na krásných grafech nárůstu recyklace a zároveň na polích a městech plných odpadů z obalů. To však před přilitím dalších dotací a krásného ziskového modulu činnosti, nikdo neřeší, nemá to přeci cenu.

Ano Cenu, neboli Hodnotu, právě ta se totiž v Průmyslu 4.0 také ztrácí, mluvím o hodnotě výrobku, kterou přidává originalita člověka a šikovnost jeho rukou. Stroj sice vyrobí vše, co mu člověk, či spíše jiný stroj naprogramuje, ale již nezjistí, že nepovedené gramofonová deska, by mohla být krásná mísa, či vyhozené slupky z ovoce a zeleniny by mohly sloužit jako základ pro vermikompostování a výrobu přírodního hnojiva apod.

Podíváte-li se zpět, zjistíte, že mnohonásobně větší hodnotu má ručně dělaný šálek na čaj, než milion šálků vyrobených na výrobním páse.

A to je další z rizik, ztráta hodnoty emoční.

Namísto rukou na papíře, píšeme prsty na klávesnici a namísto dopisů a pohledů, posíláme maily. Zatímco ty první máme schované desítky let, na obsah těch druhých zapomeneme dříve, než je přečteme.

Důvodem k napsání dnešního příspěvku není sentiment, ale jeden poklad, který jsem nalezl minulý týden a měl jsem možnost držet jej v prstech a uvědomit si, že právě fyzická přítomnost ve mně vyvolala emoční náboj, který ani po 80 letech nevyprchal.

Tímto pokladem je stará pohlednice.

Černobílá pohlednice, na které se projíždí na zámku v Lánech ve svém kočáře Prezident Osvoboditel, pan Tomáš Garrigue Masaryk. Samotný pohled je krásný a věřím, že má svou cenu, ale až když jsem ho obrátil, dopadla na mne ona emoční vlna. Podívejte se proč.

Nepřipadá Vám nic zvláštní? Tak se podívejte ještě jednou a dobře si prohlédněte razítko, a to nejenom datum, na něm uvedené, ale text, který ho doprovází. Nejste-li znalí dějepisu, pak požádejte o pomoc například wikipedii a zjistíte, že tato pohlednice byla orazítkována jen sedm dní po úmrtí Pana Prezidenta, muže, který si nezaslouží jedno, ale dvě velká „P“ ve svém titulu.

Víte, co by zbylo z podobné vzpomínky, kdyby v té době byl již internet a práci dělali roboti?

NIC

A já nechci ani mít za sebou nicotu bez obsahu, ani ji před sebou budovat, na obojí je totiž lidský život příliš krásný.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie