MY, mi, M I G R A N T I

Již nějaký ten pátek se potýkám s vadou řeči. Říká se jí zadrhávání. Snad i proto miluji, mohu-li promlouvat k plným sálům a dívat se do očí lidí, kteří přišli ne proto, aby zkoumali, jak budu koktat, ale proto aby slyšeli, co budu říkat.

Když jsem před dvěma lety publikoval na serveru bývalého ministra financí článek s názvem Kvóty pro uprchlíky a fronta na rohlíky zadarmo, vůbec jsem netušil, že se bude jednat o třetí nejčtenější článek v historii mého blogu na tomto působišti. Je to však tak, jak můžete sami vidět v TOP TEN mých příspěvků.

Dnes jsem se rozhodl se k tomuto tématu vrátit. Důvod je prostý, o Migrantech se na české politické scéně hovoří před volbami čím dál více avšak namísto hrdých slov o tom, kolika jsme pomohli, se ozývají ještě hrdější, kolika ne.

Věřím, že první článek dobře vyjádří, jak ve věci migrace smýšlím já sám, což je důležité pro pochopení toho druhého dílu.

V tuzemsku pan Chovanec, V Maďarsku pan Orbán, V Polsku kdovíkdo, všichni jsou pyšní na to, jak málo vpustili do země migrantů.

„Pánové“ chce se mi zvolat „Probuďte se!“ Cožpak si skutečně myslíte, že lidé, kteří pěšky překročili několik zemí a byli schopni přejít z jednoho kontinentu na druhý, se Vás, Vaší policie, či ozbrojených sil, budou ptát, jestli mohou vstoupit?

To snad nemyslíte vážně.

Migranti tu již jsou a není jich 16, nebo 6, jsou jich stovky a tisíce a jsou v našich ulicích, ve městech, na parkovištích, v nákupních centrech a jsou často k nerozeznání od místní populace. Snad jen oblečení, které nosí mají dražší, stejně jako mobil, či šperky na krku a jediné co jim schází, je naše řeč.

Proto moc nemluví a když, tak se snaží svou mateřštinu zakrýt angličtinou, či francouzštinou, dle toho odkud pochází.

Tito lidé jsou často považování za turisty a sami se z našeho pohledu i tak tváří.

Vidíte je procházet se městem, často za soumraku a v noci, fotit si ulice, lidi, nápisy a když se potřebují rychleji přesunout z jednoho místa na druhé, vezmou si taxi.

V čem jsou jiní?

V ničem, až na jednu maličkost.

Nechtějí se vracet, dostali se totiž do ráje.

Jsou v zemi, kde se jim dobře žije i bez práce.

Jsou v zemi, kde nikoho nezajímá, jak se jmenují, odkud jsou, co zde hledají. Jsou to turisté věčnosti, hledající místo, kde by bylo možné spustit kotvu, než se vydají zase dál. V duchu se musí smát, když vidí nešťastníky, kteří vytáhli si los a hrají OFICIÁLNÍ IMIGRANTY, zatímco oni, proplouvají životem, státy a kontinenty, jako přívalová vlna na řece po prudkém dešti.

Již nějaký ten pátek se pohybuji v tuzemských továrnách patřících často netuzemským nadnárodním korporacím. Všechny, bez výjimky, hovoří o tom, že by rády zaměstnali lidi mající zájem o práci.

NEJSOU

NEJSOU

NEJSOU

Slyší náboráři před tím, než vyjdou do ulic a proplétají se davy turistů.

Je jich tolik a nikdo, kdo by se zeptal „CO UMÍTE? NECHTĚL, či NECHTĚLA BYSTE PRACOVAT U NÁS?

Což takhle nabídnout lidem ze zavírané továrny SCHNEIDER v Plzni, nabídnout možnost práce v PÍSKU. Vím, že je to z ruky, ale není lepší vzdálená práce, než žádná?

A právě to může být důvodem, proč v ulicích potkáváme jen TURISTY.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie