Vyhoďte to!

Ohnuli jste hřebík? Vyhoďte ho! Zlomili jste násadu lopaty? Vyhoďte ji! Nefunguje tlačítko na mobilu? Vyhoďte ho! Nelíbí se Vám Vaše auto? Vyhoďte ho! Nechcete svůj dům? Vyhoďte ho? UDĚLEJTE TO, MŮŽETE SI KOUPIT NOVÝ, HEZČÍ, LEPŠÍ, BAREVNĚJŠÍ A SE SLEVOU.

Tak tímto způsobem žijeme.

Jsme vedeni konzumní společností k tomu, aby životnost výrobku, byla uživatelem optimálně ukončena ještě před koncem záruční doby a byl koupen výrobek nový.

To, co před třiceti lety byla vzácnost kupovaná na celý život, jako chladnička, či televize, neřku-li osobní vůz, stává se v dnešní době spotřebním zbožím a řekněme si otevřeně NEKOUPILI BYSTE TO ZA TY PENÍZE

Naše věci tak umírají rychle, stávající se z nich jednodenní mušky pro naši potěchu a pro potěchu kapes těch, kdo z bezbřehého konzumu žijí a nejsou to prodavačky na pokladnách supermarketů, ani doplňovači zboží do regálů, před čtvrtečním šílenstvím v KAUFLANDU zvaném SLEVY.

Vyhazování se již dávno stalo známkou luxusu, je to sice FAKE, ale to nikomu nevadí, hlavně že je vidět, že na to mám.

A umíme si o tom malovat i krásné grafy

 

Nad kterými pláčeme, jak je to špatné.

Tento například ukazuje okamžik, kdy jsme „pili z rohu zemské hojnosti“ přes míru, ale o tom jsem již psal.

Výraz „VYHOĎ TO“ slyšíme jako jeden z prvních, stačí abychom jako nemluvně, batole, či děťátko sebrali ze země něco, co nás zaujme a už bude servírováno začerstva. A pak, stále častěji a častěji a když dospějeme stane se z něj NAŠE VYHOĎ TO, které budeme zase šířit dál.

Možná, že je to proto, že nám nikdo neřekl, že existuje i jiná možnost. Nikdo nám neřekl, kde vše, co vyhodíme skončí. Nikdo nám neřekl, co každé vyhození stojí.

I proto to říkám já!

A proč to dělám?

NECHCI ŽÍT NA SKLÁDCE A NECHCI ANI ABY NA NÍ ŽILA MÁ DCERA A ŽILI JSTE NA NÍ VY A VAŠE DĚTI A DĚTI JEJICH.

Jen několik dní před napsáním tohoto příspěvku se mi v továrně ozval telefon a na displeji bylo neznámé číslo, zvedl jsem to a hlas na druhém konci se mne po představení sebe i firmy, kterou zastupuje zeptal, zda-li bych nemohl přijet k nim do továrny a pomoci nepomohl jim aplikovat projekt prevence vzniku odpadu. Rád jsem tuto možnost potvrdil a včera, tedy den před napsáním tohoto příspěvku jsem v nové továrně byl.

Slovo „nová“ je na místě, protože se skutečně jedná o greefield projekt velkého a významného výrobce. A i přesto, že právě novost by měla být bezodpadová, není tomu tak a proto ono pozvání.

Po vzájemném představení jsem byl mým protějškem uveden do obrazu, následujícími slovy.

„Pane Rada, dovolil jsem si Vás oslovit, protože jsem na jaře viděl Vaši přednášku na téma INDUSTRIAL UPCYCLING a ta mi nešla z hlavy tak dlouho, než jsem jí představil na vedení firmy a ono se rozhodlo projekt realizovat u nás a bude-li úspěšný, pak ve všech továrnách v korporaci“

I když to bylo včera, běží mi při těchto slovech mráz po rukou (a to i přesto, že teploměr ukazuje v obývacím pokoji 27,2°C. Je totiž strašně příjemné setkávat se tímto způsobem s odezvou na mou práci a na slova, kterými ji popisuji a šířím.

A jak to dopadlo?

Z jedné identifikované komodity jich máme desítku a další budou přibývat. Na místě jsme zrealizovali první obchodní případ, který zaplatil čas obou manažerů na místě a je více než pravděpodobné, že firma nejen, že radikálně poníží objem svého generovaného odpadu, ale ušetří i značný díl ze svého téměř milionového koláče, kterým za likvidaci odpadu, v podobě jeho uložení na skládku platí.

Tak co Vy na to, nestojí za to se i u Vás podívat, zda-li není lepší GENEROVAT PROFIT, NE ODPAD?

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie