Proslov pravdomluvného ministra školství

Vážení žáci, studenti, učitelé,

Vážení účastníci procesu vzdělávání. Vítám Vás ve školních lavicích a kabinetech. Vám, kteří zajišťujete výuku a staráte se o provoz škol všech stupňů děkuji a slibuji, že opět navýšení platů neproběhne. Vás žáků bych se chtěl zeptat, kdo se již těší na práci u výrobního pásu v továrně

Jsem rád, že tolik rukou se zvedlo a tolik tváří se rozzářilo. Budete moci býti nablízku svým rodičům a prarodičům, kteří ve stejných plechových zdech již své místo našli a od ráno do večera a optimálně i od večera do rána mají možnost vykonávat stále se opakující činnost, za stále stejný plat, za který Vám mohou (někteří) i koupit zdravou svačinku, či svačinové mléko, které za léta, kdy oni opustili školní škamna, změnilo nejen tvar a materiál obalu, ale i hustotu a chuť (pokud nějaká zbyla).

S ohledem na skutečnost, že soukromé školy a jejich majitelé si předplatili jinou verzi mého projevu, není třeba zmiňovat, že existuje i jiná cesta. Na tu se však nepodíváte, tak se jí ani nezabývejte.

Je třeba nezapomínat, že budete-li po škole, v pracovním procesu pracovat tvrdě, poctivě a pilně, bude si Váš nadřízený moci pořídit nový vůz i dvakrát do roka a Vy budete moci jezdit prstředky sociální hromadné dopravy.

Vážení žáci, studenti, učitelé, politikem mohou být jen někteří z nás vyvolených a věřte, mi že na Vás nezapomínáme a celý rok děláme vše proto, aby tento projev byl odrazem naší lásky k Vám všem.

Jsme rádi že Vás máme a vůbec nám nevadí, že nás oslovujete jmény, naopak, je to důkaz našeho bratrství. Miloš, Andrej, Honza, Milouš. Všichni jsme jednou byli jako Vy – hloupí a nevědomí. Až strana nás přivedla na cestu, kde zítra, znamená nikdy a POTOM rovná se nekonečnu.

Za několik týdnů budou volby, a i když jste ještě malí, máte možnost dát hlas těm, kdo přijedou do školy s lízátky a koblihami. Dáte jim ho prostřednictvím svých rodičů, kteří ví, že levné pivo je barometrem spokojenosti národa, stejně jako žlutá pole, jež dávají naší krajině podobu sestry samotného slunce.

Milí studenti, Vám se doba konce povinné školní docházky pomalu blíží a sami víte, že vysoká škola Vás nezachrání a hlavně nedá Vám virtuální obálku plnou šustivých jedniček a nul, které se říká výplatní páska. Tu dokáže dát jen zaměstnavatel a jak víte, zbudovali jsme naši zemi, aby byla rájem zaměstnavatelů a Vy si proto můžete vybírat dle libosti

Chcete stát u pásu v automobilce, nebo preferujete pivovar, chcete plnit lahve vínem, nebo raději plynem, chcete vyrábět sloupek řízení, nebo světla, nebo chcete raději dělat na lisu?

Jak řekl již pramanažer Čech, vidím zemi, jež pracovními příležitostmi v továrnách zahraničních pánů oplývá. A jak dodává manager Hus, Neodvolám, neodvolám, neodvolám, i když pálí mne dobré bydlo.

Není třeba ztrácet čas dalším studiem, specializací, dalším vzděláváním, ze kterého bolí hlava. Stačí  ruce. Ano ty ruce, které už nikdy nemusí držet propisku, či dokonce knihu. Ty ruce, které jsou tak dobře přizpůsobeny zdravé cigaretce a dokáží zdvihat skleničky jednu za druhou do stále vyprahlého krku.

Vím, že bych jako mí předchůdci měl zakončit svou řeč slovy učitele národů, jehož jméno možná nese i Vaše škola, ale já tak neučiním. Podívejte se na mně, známky špatné a jsem Ministrem a to, že neumím Česky SORRY JAKO, vy taky né žejo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie