Z nuly na 100 za 0,55 sec

Nejsem odborník na auta. Neznám jednotlivé vychytávky, opravit si umím jen základní položky a při rozhovorech, kdo je rychlejší a jak se dobře jezdí smykem v zatáčkách a na dlažebních kostkách, mi běhá mráz po zádech, a i přesto si dovoluji napsat tento článek.

Důvod je prostý, mám totiž obavu, aby informace nezanikla, protože není cítit naftou, benzínem, elektřinou, a dokonce ani plynem (bez ohledu na to jakým).

Ptáte-li se co dokázalo nechat za sebou všechny ostatní stroje a jejich pohony.

Voda.

Je to tak.

No nedivte se, copak jste nikdy neslyšeli o raketě na vodní pohon?

Copak jste si ji jako děti nevyrobili?

To je škoda, protože, kdybyste tak udělali, pak byste věděli, že síla vody, je skutečně značná.

V této fázi se musím omluvit, strojem, který dosáhl akcelerace uvedené v úvodu totiž není auto, ale tříkolka.

To jsem tomu dal, no tak se raději podívejte na video, abyste si nemysleli, že Vás vodím za nos

Tak co na to říkáte?

Není to báječné?

Nebudete muset tankovat drahé fosilní palivo, nebo čekat ve frontě na u elektrické nabíječky, prostě přijedete k nejbližší pumpě, řece, kohoutku a vodu doplníte.

Co že je to za novinku?

Nic.

Je to totiž věc, která se běžně dělala už před více než 150 lety a velice dobře je ukázána na videu níže, které bych doporučil jako povinnou lekturu nejen panu Ťokovi, ale i všem, kdo tvrdí, že železnice projede jen mrtvou zemí, kde nesprávně vymýcený život, mohl by způsobit katastrofu.

I v tomto krátkém filmu, je totiž voda doplněna a může se s ní pokračovat v jízdě.

Zpátky však k oné rekordní jízdě – stránky konstruktéra a jezdce v jedné osobě můžete najít ZDE.

Na stránkách internetu jsem našel přehled vozů s největší akcelerací z roku 2015. Vím že dnes jsou i 2x rychlejší a mezi ty nejrychlejší patří vozy elektrické. Ve skutečnosti se však žádný z nich ýsledku o kterém píši ani nepřiblížil a víte co?

Je mi úplně ukradené, jak rychle auto akceleruje. CO mi však jedno není, je jak je na cestách a v ulicích cítit, jakou po sobě zanechává spoušť a jak jeho provoz ničí životní prostředí. 15.000 km na elektrické jednokolce ukazují, že to není hračka, ale možnost, jak vnímat vlastní přepravu a život jinak a s ohledem na prostředí, ve kterém nežiji sám, ale je plné živých tvorů, kterým není třeba, kvůli mé kratochvíli, život brát.

A máte-li pro mne poznámku, že mám komín v některé z uhelných elektráren, já vím, ale rád bych Vás ujistil, že proudu odebírám méně, než Váš kávovar a nevím, kolik jste na něm najeli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie