Klíč vešel do zámku a otočil se ve dveřích

Český jazyk je krásný a vím, že mnozí z Vás se v duchu ptají, proč mu svým psaním, v němž gramatické nedostatky objevují se častěji než houby po dešti, ubližuji. Nedělám to schválně, jen vnímám více obsah, než samotné formy a nařízení, kterými měl bych se řídit.

Ve svých textech snažím se nejen o kontinuitu, ale i jednoduchost sdělení. Snažím se o nalezení formy, která bude srozumitelná všem. Říkám tomu nalezení společného jazyka, jazyka efektivity. Tento jazyk není plný odborných názvů, kterým často nerozumí ani ti, co je používají, není plný zkratek, na jejichž význam si nemůžeme vzpomenout, ANO to je realita, a není plný hrubých slov, která štěkáme v domnění, že zasáhnou lépe než slova milá.

Vulgárním a hrubým výrazům se vyhýbám a snažím se to naučit i jiné, je to však čím dál těžší, protože rozhlédneme-li se kolem sebe, či pustíme-li do svého života nepsaná média, uslyšíme, že od hlavy státu, až po posledního z lidí bez domova, stala se urážka, vulgarita, a hrubost standardem vyjadřování.

V minulém týdnu byl v demokratickém státu Česká republika, demokraticky zvolen prezident. Nestal se jím kandidát, který z mého pohledu byl vzorem občanům. Stal se jím muž, který svou pozici upevňuje jedovatou slinou, kterou nechal skápnout i na mluvnický pultík své první prezidentské promluvy obklopen lidmi kteří každou z nich odmění bouřlivým aplausem připomínajícím trans uvádějící je až do bezvědomí.

Ve svém projevu, staronový prezident, již zcela otevřeně, sdělil že SVOBODA SLOVA, je s jeho vládou minulostí a naznačil, a následně nechal ukázat, že má moc, fyzickou moc ústa zavřít všem, kdo by snad měli snahu říkat něco jiného, než je předepsáno.

KLÍČ VEŠEL DO ZÁMKU A OTOČIL SE VE DVEŘÍCH. NE SNAD PROTO, ABY SE VRÁTIL,

ALE ABY ŠEL ZAS DÁL.

Neznamená to, že bude třeba mlčet, jen bude třeba, stejně jako tomu bylo v dobách temna, kterými lidé, žijící v samém srdci Evropy procházeli, se naučit psát i číst mezi řádky.

Je to dobře, protože jsme o tuto schopnost postupně připravováni.

Obsah je nám předkládán na zlatém podnose čím dál barevnějších displejů a my namísto slov, často konzumujeme jen video obsah, jenž vytvořen byl se snahou zaujmout. Vypnutí schopnosti imaginace, je pak jen malou třešničkou na dortu prosperity budoucího vývoje.

Včera jsem se ptal, kolik stojí profesní slepota, dnes bych mohl položit podobnou otázku. Kolik stojí občanská a lidská slepota?

Mnohem víc.

Stojí totiž životy a svobodu.

Stojí možnost jít a nedechnout se. Možnost rozhodnout se. Možnost smát se, když je Vám dobře a plakat, když ještě líp, či naopak.

V průběhu psaní tohoto článku mi přišla na mobilní telefon SMS zpráva obsahující video. Má jen třináct vteřin, a přesto mi slzy do očí vehnalo. Podívejte se sami a nezapomeňte si pustit zvuk.

Jak říká nový majitel, je třeba tento vozík pro dospělého ještě trochu „vytunit“ aby se dcera cítila co nejlépe, ale už nyní, je možné využívat mimo jiné

  • Abnormálně nízkou hmotnost, která je 34 kg (standard je přes 60 kg)
  • Nadstandardní stabilitu zajišťující bezpečnost i při jízdě do velkého kopce
  • Polohovatelné opěradlo zad, které ani u mnohem dražších vozíků není standardem

I tak jak je, však nabízí své nové majitelce radost, kterou projevuje smíchem, smíchem, který mi ještě dlouho bude znít v uších a přehluší slova všech, kteří se mne snaží přesvědčit, že čas a prostředky strávené rozvojem E-MOTION, jsou vyhozené z okna.

Nejsou a nebudou, protože mne, muže jenž má o kolečko víc, budete ještě dlouho potkávat na cestách i Vy.

A věřím, že při našich setkáních budeme moci hovořit svobodně, bez strachu z toho, kdo nás poslouchá.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie