Nevzdám se. Nikdy!

Jako bych se vrátil do dětských let, kdy soudruzi a soudružky vyprávěli nám o sovětských hrdinech, kteří nejen ve válce, ale pak i v práci, nikdy se nevzdávali a stanovovali si cíle, nad kterými závistivý kapitalista bledl a sinal závistí.

Sovětský svaz byl zemí nejen lidí hrdinů, ale tento titul neslo i nejedno město „GOROD GEROJ“. Jak jsme záviděli Čukovi s Gekem jejich dobrodružství. Jak jsme čekali na další díl Elektronka, seriálu, který všechny západní SOAP OPERY hravě strčil do kapsy a PRŮMYSL 4.0 předběhl o celá desetiletí.

Je možné, že kdybych nebyl tak starý (při posledním workshopu jsem opět byl nejstarším v místnosti), mohl bych mít z návratu hrdinů radost. Opak je však pravdou a mne trápí otázka, zda-li se s nimi nevrátí onen chlad minulosti.

Podívám-li se totiž na výraz tváře premiéra v demisi, jeho lidí a dalších, je mi zima.

Pak si přečtu záznam jejich projevů a teplota klesá dál k nule.

Nejvíce je stav asi podobný výsledkům lékařského vyšetření člena ochranky celebrit, který i přes pevné zdraví byl vyřazen z kádru jako nepotřebný. Při zátěžovém testu tlak 30/50 a srdce vypadá takto.

Dívám se na lidi, kteří již dávno ztratili pojem o realitě a poslouchám, jak mluví o tom, že „PROSPERITA JEN TAK NESKONČÍ“. Zda-li pak se pan bývalý guvernér a současný hlavní ekonom velké banky někdy projde pěšky a v klidu ulicemi měst ve kterých rozdává moudra, aby každé z nich nechal si vyvážit zlatem. Není-li nepodobný mediální poradkyni ministra, který ví, že dobá rada je drahá a proto si za ni rád připlatí.

Od roku 2011, tedy již sedmým rokem buduje dříve neviditelný, pak nejchudší, své království. Začal s málem, co mu soudruzi dali do vínku, aby mohl v těch Švýcarech ukázat, jak je na tom socialistická republika a lid dobře.

A dnes?

Dnes vrací soudruhovi to, co dostal.

Republiku.

A aby to tak nebolelo, nedá tu rodnou, ale tu, kterou získal věnem od nemocného krále. Takový malý dar, za žlutá pole barvy slunce.

JÁ SE NIKDY NEVZDÁM.

Slova, která dětem vnášela zasazena do dojemně smyšleného vyprávění slzy do ospalých očiček. Dnes zamrzají slzy a s nimi i zrak, který už dávno otupěl a v orientaci nahradil ho čich, který čerstvou koblihu, ucítí vždy první.

Před týdnem jsem měl školení INOVACE V LOGISTICE. Seděli na něm zástupci tří továren a všichni, do jednoho, odnesli si otevřené oči.

Otázkou je, kolik je třeba školení, aby je dokázali otevřít všichni.

Všichni ti, pro které slib, je víc než v botě díra, jak zpívá se v jedné české písni a není jí stará, ani nová verze české hymny, k jejíž úpravě má dojít ne proto, že se změnila doba, či osazenstvo státu, ale že její délka narušuje organizátorům sportovních her, jejich harmonogram a to přeci nechceme, že.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie