Když život píše P.S.

Jsou dni, kdy čas letí jako voda a dny, kdy se minuty vlečou jako roky. Ta první situace nastává v případě, že něco děláte s chutí a láskou, ta druhá, když se musíte přemáhat a nejraději by jste byli někde úplně jinde.

Člověk míní, život mění změnilo se v Člověk míní, business mění a je nasnadě posoudit, zda-li se ony změny dějí proto, že je vyvoláváme, či proto, že jsou vyvolávány.

Jen pár dní po vydání tohoto článku, budu namísto na Vysočině v Ostravě, resp. Ve Vítkovicích na nejlepší logistické konferenci v tuzemsku, na akci LOGISTICS RIDE 2018.

Často je ta nejdůležitější poznámka dopsána na konec

Právě pod dovětkem P.S., neboli Postscriptum.

Vyrůstal jsem v minulém století. V době, kdy psané zprávy neposílali se prostřednictvím e-mailu, SMS, či sociálních sítí, ale napsané v dopisech (jejichž obsah byl kryt poštovním tajemstvím), či na pohlednicích, korespondenčních lístcích či telegramech, přístupných všem, komu se dostaly do ruky.

Nevím proč, ale tento vývoj mi připomněla situace ve firmě FACEBOOK, resp. V sociální síti stejného jména. Tam její zakladatel, pan Mark, musel obhajovat před Americkým senátem, únik dat o uživatelích, kteří si posílali telegramy a pohlednice a koresponďáky a jaksi zapoměli, že si je mohou všichni přečíst.

Je to velice podobné situaci, kterou nacházím v subdodavatelských a obchodních vztazích. Transparentnost, je zlořád, je nutné udržet data a fakta v tajnosti, co kdyby totiž je ten druhý využil ve svůj prospěch jako to děláme my?

V dubnových dnech začínají světem internetu resonovat čí dál častěji otázky

  • CO JE UDRŽITELNOST?
  • JE RECYKLACE POMOCÍ, ČI ZLEM?
  • JE PLAST NÁSTROJEM ZLA?

A mnoho dalších souvisejících mimo jiné s mým oborem podnikání, tedy prevencí vzniku odpadu a prevencí plýtvání.

Není to ani pět let zpátky, kdy jsem tyto otázky poprvé vyslovil a poukázal na zkreslené informace a nyní, po pěti letech, mne začíná dohánět trh a já jsem rád, že i díky FACEBOOKU a sociálním sítím, mají lidé přístup ke skutečným odpovědím, a nejenom těm marketingově stylizovaným slibům o šťastné budoucnosti, pronášené plujíce na koblize s povidly plující po obláčcích moučkového cukru.

Na P.S. není ve zprávách místo

To nejdůležitější, ta poslední, klíčová myšlenka už se nepíše.

Je to škoda, protože právě ona, často byla tím nejlepším, co autor do textu vložil, tím nejhlubším, co měl. Je jedno byl-li autorem muž, či byla-li jím žena nebo dokonce dítko schopné psaní

Všichni jsme měli stejný prostor na naše P.S.

Zkuste se nad tím zamyslet, než budete další zprávou říkat světu, že na něm jste.

P.S. Přeji Vám krásný zbytek dne bez plýtvání a odpadů bez všech jejich podobách

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie