Dnešek psala Minulost

Deníky patří mezi evergreeny v oblibě mezi čtenáři. Je jedno konzumují-li je na papíře v podobě knižní, či na displejích svých počítačů notebooků, tabletů, či mobilů. Deníky dostaly za dobu své existence mnoho jmen, tím dnes nejpopulárnějším je BLOG.

Většina blogerů či vlogerů píše své příspěvky o tom co zažila, či dokonce zažívá právě teď (LIVE STREAM) a čím plnější kanál předplatitelů, tím více je zde šance, že kanál, či blog může být výdělečným nástrojem.

Podíváme-li se na domácí scénu, pak je vidět, že novináři již nepotřebují hledat odborníky, či srovnávat názory. Chtějí-li ekonomku, jdou za Šichtářovou, Chtějí-li ekonoma, je na řadě Pikora, jsem zvědav, kdy za odborníky bude považováno i jejich potomstvo, a hlavně v jakém oboru.

Chtějí-li cirkulární ekonomiku, máme tu Jonášovou

Chtějí-li pravdu z hradu, přináší ji Ovčáček.

Prostě a jednoduše, je kde brát, tak proč se snažit, když už je to dáno.

Nevím, kdo z Vás někdy přemýšlel o tom, jak dlouhou životnost má blog. Sám o sobě jeví se býti nesmrtelným, protože co jednou internet schvátí, to již nenavrátí. Podíváme-li se však na blogy z pohledu čtenosti, mají většinou svůj den slávy a pak jsou zapomenuty, překryty dalšími blogy.

Sám píši již třetím rokem, nebo dokonce čtvrtým a cestou k místu bez cenzury jsem vystřídal dvě platformy. První byl necenzurovaný a svobodný blog iDNES a druhým stejně necenzurovaný a svobodný blog PARLAMENTNÍ LISTY. Zatímco ten první patřil nejchudšímu z Čechů, který se chystá natáhnout již brzy ruku pro propriety královské na hradě nad řekou Vltavou, ten druhý vlastní nekorunovaný král hazardu.

Každý z nich si svobodu slova představoval jinak.

Žádný však tak, jak ji vidím já sám, a proto jsem přešel, bez ohledu na nižší čtenost na publikování svých příspěvků na svých vlastních firemních stránkách.

Důvodem, pro který tuto skutečnost zmiňuji je otevřený přístup k analýze návštěvnosti blogů na iDNES, kde jsem 10.9.2016 zveřejnil, po několika měsíčním mobbování mých příspěvků ze strany cenzorů, poslední oficiální příspěvek a tím svou činnost na tomto podiu uzavřel.

Blog se tak stal de facto mrtvým, ovšem jak se ukázalo později, nebylo to s tou smrtí tak horké, jak jsem čekal. I tento mrtvý blog totiž stále žije a to proto, že měsíčně příspěvky navštíví 600 až 900 lidí a to mne překvapuje. Zajímavé je, že mezi stálice v návštěvnosti patří právě články, které cenzura zakazovala. Tématy jsou E-MOTION, Kouření, Politici, Lichva a Logistika, a to přesně v tomto pořadí.

Když jsem trávil čas s dědečkem, který sám sepsal zpětně kroniku svého života a dal ji podobu knihy, oba jsme došli k názoru, že blog je skutečně deníkem, jen jeho forma je odlišná, stejně jako případný obsah, či frekvence.

V rámci této diskuze jsem si já sám uvědomil ještě jednu skutečnost. Své příspěvky píši dopředu a tento třeba 9.6.2018, tedy 21 dní před tím, než bude vydán (vydání totiž plánuji jak na den, tak na přesný čas).

Stalo-li by se mi něco, bude blog ještě po mém odchodu, šířit má slova, která sice již nemohou pronášet má ústa, ale má duše.

Ne, že bych se na něco podobného chystal, ale právě při rozpravě s dědečkem jsem se rozhodl, že se pokusím psát své příspěvky co nejvíce do budoucnosti. Můj blog je můj stroj času.

Stroj, který řídím svými prsty a myšlenkami

Stroj – Duše

P.S. Obrazce na stěně nově opravené budově Sokolovny malovalo slunce a jejich život je stejně prchavý jako život blogu a to i přesto, že slunce na svou dráhu vychází den co den.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie