Má to vůbec cenu?

Tento dotaz jsem slyšel z úst mnoha lidí mnohokrát, a to při různých příležitostech. V práci, kde ne, a ne dojít ke kýženému výsledku, při sportu, kdy ne, a ne snížit handicap, na silnicích, kde ve frontě utíká čas déle, než jak by se zdálo být možné.

Vše má cenu.

Jen to chce najít kupce.

To jestli má moje vlastní práce, jejíž cílem nejsou peníze, ale svět bez odpadu a plýtvání, cenu se ptalo mnoho lidí a někteří, včetně mých blízkých mi kladou tuto otázku stále dokola čekajíce, kdy odpovím NEMÁ a začnu se chovat jako normální občan a budu chodit do zaměstnání jako to dělají oni a při návratu z práce nadávat na to, jak je to, co dělám, těžké.

Nemyslím, že se této odpovědi dočkají, protože já vím a jsem každým dnem o tom přesvědčován, že mé konání cenu má. A tiše musím podotknout, že nejen jednu, ale již dvě.

Ta první byla udělena v roce 2016

Ta druhá mi přišle jen dvě hodiny předtím, než jsem začal psát tento článek, tedy 20 dní před jeho vydáním.

Zatímco první cena byla udělena za aktivity na tuzemském trhu prevence vzniku odpadu, ta druhá je globální, či chcete-li pan evropská

Obě byly překvapením. Jedním z těch příjemných, které jsou Vám potvrzením nejen toho, že to mělo, či má cenu, ale i toho že to MÁ SMYSL.

Více než 20 let jsem pracoval na pozici zaměstnance a mým úkolem bylo plnit představy zaměstnavatele. Ať to již bylo vyplňování nekonečných tabulek japonských business plánů, či vytvoření kompletní nové fotovoltaické divize, či jen a pouze nalézání nových obchodních příležitostí. Představa se vždy vázala k profitu a byl-li tento v rámci, či nad rámec představ zaměstnavatele, bylo vše v pořádku.

Hlubší smysl však scházel.

Když jsem vykročil v roce 2013 na cestu samostatného podnikání bylo to proto, že jsem nalezl smysl své činnosti a protože, jsem tomu byl zvyklý z korporátního prostředí, nadefinoval jsem si cíl. Prostý a Srozumitelný a co bylo nejdůležitější, nefinanční.

VYTVOŘIT SVĚT BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ.

Jak prosté.

To nemá cenu říkali kolegové z korporátního světa. Jak prostoduché říkali investoři, kteří se po prvních výsledcích přicházeli s nabídkou peněz na další rozvoj. Jak ubohé, říkali ti, co žehrali nad objemem plastů v mořích, aby si pak ke stolu vzali raději dvě jednorázové umělohmotné lžičky, i když by jim stačila jedna.

TO NEMÁ CENU, říkali všichni, RADĚJI PRACUJ(TE) A VYDĚLÁVEJ(TE).

MÁ TO CENU!

Každé místo, každá továrna, každý člověk, který navštívil mé prostory a či měl možnost se mnou hovořit, viděl výsledky a sám má možnost na ně sáhnout. Tím, že přestane plýtvat, bude bohatší a obohatí nejen sebe, ale i svět kolem.

V úvodu článku stojí věta, která je součástí všech marketingových učebnic. VŠE MÁ SVÉHO KUPCE.

Výsledky mé práce a můj cíl nevyjímaje.

Není jeden.

Je jich 7 miliard

Je to dost?

Myslím, že ano, podívám-li se na seznam firem, které chtějí generovat profit, ne odpad.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie