Bez pomoci státu zkrachujeme!

Bědují vlastníci lesů. Bědují zemědělci. Bědují vodohospodáři. Bědují stavební firmy. Bědují výrobní firmy. Bědují státní firmy. Bědují neziskové organizace. Bědují nemocnice. Běduje armáda, policie, záchranné složky. Vypadá to, jako kdyby stát byl jedinou nadějí na přežití.

Bědování vlastníků lesů, které se v době druhé houbařské sezony ozývalo médii, mne navedlo na psaní tohoto příspěvku. Píši jej dva týdny před volbami, těmi nejdůležitějšími. Těmi, které všechno a všechny změní k lepšímu, a to hlavně pro ty na billboardech, jejich děti a rodiče a je samotné.

Koho?

No přeci politiky, kteří neslibují že bude dobře všem, jen NAŠIM DĚTEM. Však se stačilo podívat na billboardy, které zkrásnily naše města i přírodu.

Je však po volbách, v nichž zase zvítězila korupce, chamtivost a dravost u koryta servírujícího beztrestnost a věčný blahobyt.

Přemýšlím, jestli právě v něm, bude dost prostoru k tomu, aby stát pomohl všem bědujícím.

Protože to tak dělá již léta, naslouchá a rozděluje.

Nezkoumá.

Proč by měl, vždyť z každé rozdělené koruny je 50-80 halířů odkloněno těm co rozhodují a jejich rodinám a zmiňovaným dětem. Tak například pan soudruh premiér sliboval bezpečnost našich dětí a sám šel příkladem, kdy ty své chtěl nechat zavřít do vězení místo sebe v případě, kdy se ještě řešila loupež na čapím hnízdě za bílého dne. To je ale dávno. 

Nezkoumá a Dává.

Přemýšlím, zda-li vlaky plné levného dřeva a ohleduplní těžaři, kteří proto, aby nerušili, stromy zásadně v lesích kácí v noci, a po ránu tak nacházíte nové a nové kmeny na místech, kde včera nebyly, jsou dotazování, stejně jako bědující vlastníci lesů na prokázání činnosti vedoucí k ochraně porostu před kůrovcem.

Kolik toho bylo uděláno proto, aby se tento tvor, jenž je datován do třetihor, nejen neprobudil, ale probudí-li se, aby mu les dokázal odolat díky fyzičce a zdraví, které s sebou každý živý tvor nese a dostane-li tu možnost, dokáže se o ně starat.

Kolikrát vlastníci řekli stop stresu, který vyvolává necitelná těžba nejsilnějších jedinců?

Kolikrát se rozhodli neprodat, když cena byla nejvyšší?

Kolikrát o svém lese přestali přemýšlet jako o nekonečné peněžence „Je to ztráta na zpeněžení smrkového dřeva způsobená propadem cen, včetně nákladů na asanaci napadeného dřeva. Odhad přitom vychází z cen za druhé čtvrtletí letošního roku a ze statistik loňské těžby.“

Stalo se tak vůbec někdy?

Lidí, pro které les je životem, je mezi vlastníky málo.

Více je správců pokladniček, kteří za každým kmenem vidí PROFIT, a ještě větší ZISK.

Co na tom, že některé stromy v Lánské Prezidentské Oboře zdravily svými korunami již Prezidenta zakladatele. Jejich cena je v kamnech, či v nábytku vyráběném za hranicemi nejen obory, ale i země, kde celý život rostly, je vyšší, tak na trh s nimi a sláva kůrovci, jenž se stal geniální záminkou bezuzdné těžby těch nejzdravějších a největších, ty totiž

Nesou nejvíc.

 

Komentáře

Přidat komentář

  • Můj blog

    Formulář

  • Kategorie