Pan Miloš Zeman nebyl na post prezidenta zvolen mým přispěním. První volbu mi přerušila volební komise a neumožnila mi ji realizovat a v té druhé jsem volil jiného z kandidátů. I přesto se však musím, jakožto občan tohoto státu, s „kroky“ prezidenta potýkat.
Jsou totiž nejen vratké, jako jeho chůze, ale i vrtkavé, dle toho odkud vane poradenský vítr.
Den, kdy budete číst tento článek, má krásné datum. 06.06.2018.
Mám rád čísla.
Na rozdíl od pana prezidenta a mnohých z těch, kterým naslouchá, ne pro jejich hodnotu, ale estetickou podobu.
Čísla jsou krásná bez ohledu kolik pozic mají před desetinou čárkou.
Možná i proto se s panem prezidentem neshodneme v předpovědích a tom, čemu důvěřujeme.
On poradcům a penězům. Já srdci a práci lidských rukou.
On slibům, já výsledkům
Důvodem pro napsání tohoto článku byl opět článek jiný. Tentokrát vydaný periodikem jiného miliardáře, pane Kellnera. Článek nese následující název:
ZEMAN PŘEDPOVÍDAL ČÍNSKOU EXPANZI V ČESKU. JEHO PLÁN SE NYNÍ HROUTÍ.
Autor článku, pan Tomáš PERGLER se specializuje dle jeho portfolia, na politická témata. Shrnuje fakta a dává jim literární rozměr a co je důležité, neodchyluje se od tématu, i když na některých větách je znát, že by rád.
Takový KYRGYZSKÝ PROJEKT jenž svým jménem pan prezident také zastřešil, si o to přímo říká. Jak to tak vypadá, nezbylo z celého projektu víc, než sliby zastřešené prezidentem a internetové stránky s poslední aktualizací z 8.10.2017.
Když přemýšlím, proč panu prezidentovi jeho předpovědi nevycházejí, dospívám k názoru, že na vině bude důvodů více. Jedním z nich je důvěra pana prezidenta ve slova jeho nejbližších míněno nejen členů rodiny, ale i lidí, kterými se obklopil. Druhým pak skutečnost, že těmto lidem nezáleží na panu prezidentovi, resp. na jméně které nese, jako na moci a vlivu, který funkce má a možnosti dostávat se díky ní k prostředkům a informacím, díky nímž tyto prostředky dosahují výše dostatečné na pokrytí potřeb národa většího, než je ten náš.
Nebyli to lidé, ale peníze a sliby, které uvedli pana prezidenta do jeho staronového postu, aby mohl předat sám sobě prezidentskou stolici, která už sice začínala řídnout, ale stále se dala ještě uchopit. Dnes to již nejde, protekla by totiž mezi prsty.
Ve škole náš učili, že hrady se stavěli na kopcích a hůře přístupných místech proto, aby se lépe bránili proti nájezdníkům a nepřátelům a jejich rozloha byla velká proto, aby mohli v případě nutnosti poskytnout úkryt poddaným a nejenom panstvu a majitelům.
Doba se změnila.
Hrady a centrály nadnárodních korporací staví se sice i nadále na kopcích a obsazují nejvyšší patra výškových budov, ale jen proto, aby nebylo vidět na ty, kteří musí chodit pěšky a jezdit dopravou, které se říká hromadná, či jak v mnoha místech tuzemska SOCKA. Nejen, že na ně nebude vidět, ale zrak nebude kazit ani pohled na slumy, ve kterých bydlí. Hrad zůstal jen vyvoleným samozvancům.
Je škoda, že předvolební plakáty nemusí za zákona obsahovat i položku – SLÍBENO vs SPLNĚNO.
Mohlo by to pomoci, nebýt bez moci
Ale to ti, co zákony nechávají psát
Nechtějí.