Jak daleko je včera?

Michal Rada 0 Komentářů

V rámci téměř všech přednášek, které pro firmy, vzdělávací organizace, školy a další subjekty realizuji, se dotýkám mimo jiné hodnoty komodit s nimiž pracujeme a žijeme. Je zajímavé, že mnozí lidé nepovažují čas za komoditu, natož aby si uvědomili, že patří k nejvzácnějším.

To se však mění a já mám radost, když se potkáme znovu a oni mi řeknou, že si času již váží a snaží se s ním lépe pracovat a zacházet, aby ho lépe využili a to bez toho, aby se za ním honili.

To je velká pocta.

Důvodem k napsání tohoto článku je „setkání“ s časem, který byl zakonzervován. Byl uložen „u lihu“ ve skladě firmy, která jej přestala využívat v době rozdělení republiky a dvě samostatné jednotky.

Při prvotní analytické prohlídce míst, kde se doslovně zastavil čas jsem objevil, kromě jiného, i tiskoviny, tedy noviny, které si tam původní pracovník, či pracovnice ukládali a hned nahoře, v balíčku jsem uviděl článek s následujícím titulkem

JAKOU MOC MÁ PREZIDENT?

S ohledem na stávajcí eskapády pána pražského hradu, to bylo jak setkání dvou časoprostorových ramen a v místě jejich střetu jsem se ocitl já sám. Časové diskontinuum mne neroztrhalo na kousky, ani neponičilo (doufám) mou mysl, ale nechalo mne se zamyslet nad skutečnosu hodnotou času.

Noviny s názvem ÚTERNÍ PRÁCE, první vydání z 9 února 1993, ročník 49 číslo 32 za cenu 2,50 Kč vyšly krátce po měnové odluce a výměně peněz, kde namísto Kčs se přešlo na Kč a jak se píše v jednom z článků „Technicky se podařilo zvládnout výměnu bankovek za okolkované na jedničku“

Až věštecky pak působí zarámovaná noticka do článku vnořená, která se zove „Topí si penězi“ a píše se v ní o Irsku, kde centrální banka věnuje staré bankovky na výrobu briket pro chudé.

Aby toho pak nebylo málo stačí otočit stránku a dozvíte se o starostech, které má předseda pražského výboru ČSSD Miloš Zeman, ztělesňující druhý proud a hádající se o to, komu patří části tzv. „Zemanova a Millerova textu“.

Všeobecně je v těchto 24 let starých novinách spoustu jmen, se kterými se stkáváme i dnes a témat, která do dneška nejsou vyřešená.

Celý projekt aplikace principů systémové prevece vzniku odpadu, tedy INDUSTRIAL UPCYCLING teprve v tomto průmyslovém objektu začíná, ale již dnes vím, že podkladů se v této časové schránce naleznu mnohem více.

Přemýšlím, jak asi vypadají podobné časové kapsle v zemi, kde se narodil ministr financí, jenž sám sebe při nástupu do funkce označil za nejchudšího z Čechů, zapomínaje dodat, že je nejbohatním ze slováků. Bylo by jistě zajímavé si přečíst, co o něm v jeho domovině psali v době tak „dávno minulé“