Je zvláštní psát budoucnost
Před necelým měsícem se mi podařilo dosáhnout jednoho z mých blogovacích cílů, kterým bylo psát příspěvek s předstihem jednoho měsíce. Po několik dní si proto můžete na konci každého mého článku přečíst, kdy byl napsán a srovnat toto datum s datem, kdy jej čtete.
Na rozdíl od Sybily, či Miloše Zemana však nejsem prognostik. Nevyužívám hvězd, ani matematických propočtů abych řekl co se kdy stane a stane-li se to jindy nebudu se vymlouvat na nepředvídatelnost časových smyček.
Píši o tom co je abych probudil ty, co si myslí, že dnes a nekonečno jsou jedno.
Nejsou.
Jedinou stálicí je naše rozhodnutí, jak chceme žít.
Tento článek vznikl jen den poté, kdy Americká administrativa vyjmula azbest ze seznamu nebezpečných látek a otevřela opět dveře jeho opětovanému použití ve stavebnictví. Použití látky, která průkazně způsobovala nevratné poškození zdraví několika generací a od 70 let minulého století (u nás o více než 3 dekády později) byla zakázána.
Píši jej jen dva dny poté, kdy administrativa čínského města SHENZEN objednala pro správu města a jeho odpadové hospodářství 500 nákladních vozů s elektrickým pohonem u firmy BYD, která v tuzemsku neznámá, je největším výrobcem elektromobilů na světě a vede jak v segmentu vozů osobních, tak i malých nákladních a velká nákladní chystá. Namísto aut této značky se v tuzemsku nabízí její akcie, a to je škoda.
Píši jej v den kdy jsem poprvé ochutnal AJO BIANCO, či chcete-li Bílé Gazpacho a hned mu přišel na chuť v jedné z nejlepších nových restaurací, které se nachází v Plzni.
A také jen den poté, co prezidentův mluvčí oznámil, že se pan prezident nebude zatěžovat řečí ke dni napadení naší země sovětskými osvoboditeli, protože vše již řekl a svým hrdinstvím dokázal. Popisy jeho hrdinských činů jsou hned na další stránce vedle Peroutkova „Hitler je Hrdina“.
Byl to také den, kdy jsem ráno vstal na šestou, abych již v 06:30 vyrazil na své elektrické jednokolce na 20 km vyjížďku Plzní a okolím. Za ranního chladu, v montérkové kombinéze zachráněné ze skladu civilní obrany
V den, kdy jsem měl jednání s Petrem Starým, jenž ve své práci uviděl potenciál prevence vzniku odpadu a naše setkání bylo inspirací jak pro něho samotného, tak i pro mne. Věřím, že to byl den začátku dlouhodobé spolupráce.
Den, kdy v zajímavém rozhovoru paní starostka malé obce hovoří o tom, jak řeší nedostatek vody. Před paní starostkou smekám, ale je mi líto, že o prevenci plýtvání, či druhotnému využívání nebylo věnováno ani slovo.
Trochu mne zklamala i radost paní starostky nad dotačními programy. Její slova, že dotace skutečně pomohou se suchem, je ukázka profesní slepoty, se kterou za dobu své funkční činnosti potýká.
Z pohledu tohoto příspěvku je dnes budoucností. Z pohledu čtenáře, je minulostí. Z pohledu mne samotného je dnešek dneškem, který dokáže ovlivnit zítřek. Musí se však chtít. Musí se však pracovat.
Napsáno 17.08.2018
