Kultura Flašky, Kouře a Rámusu

Před pouhými dvěma roky se stalo město Plzeň Evropským městem kultury a hrdě neslo označení PLZEŇ 2015. To že se z toho nemůže vzpamatovat ukazuje i skutečnost, že prvním „nefiremním“ billboardem, který Vás na sjezdu z dálnice vítá je pozvánka na vystoupení obřích loutek.

Jestli nevěříte, vydejte se do Plzně sami, a kdybyste náhodou nemohli, tady je důkaz pořízený při jedné z mých cest.

Z doby kulturního města Evropy si odneslo město, resp. jeho výkonní „Kulturisté“ několik poučení, kterými se řídí.

1. Kultura bez alkoholu, není tou skutečnou kulturou
2. Za kulturu třeba platit
3. Kultura patří mezi ploty
4. Zabrat jde vše a na jak dlouho je třeba. Ohledy bráti netřeba.

To, že se „kulturisté“ řídí radami řídí zjistíte hned před vstupem na některou z akcí.

Namísto zdravic a srdečného srdce, čeká Vás u vchodu natažená ruka čekající na vstupné, za které bude Vám přiřazen lístek na štěstí.

Za plotem Vás očekává rachot a pití, vše za příplatek s vysokohorskou přirážkou.

Připadá mi však, že slovo není dosti výstižné, a proto zbytek dnešního článku bude vyprávěn v obrazech pořízených 24.6. odpoledne a následně 25.6.2017 na Boleveckém rybníku, jehož hlavní pláž s přilehlou komunikací pro chodce i cyklisty, si zabrali další z „plzeňských kulturistů“

Zajímalo by mne, jak by se „plzenští kulturisti“, hlěvně ti, kterým končí většna zisku v jejich vlastních kapsách, chovali, kdyby museli sami uklízet nepořádek a odpadky, které jejich kulturnost zanechala na jinak příjemném rekreačním místě.

Druhou otázkou pro mne zůstává to, zda-li by byli schopni slavit bez alkoholu a rámusu, který se nesl přes celou vodní plochu až do blízkého sídliště.

Co však vím, je to, že pod pojmem kultura, rozumíme každý něco zcela jiného.