Lichváři nesou smrt
Když jsem uviděl titulek, který mne „vyzval“ k napsání dnešního příspěvku, udělalo se mi fyzicky nevolno. Ne snad proto, že bych byl netýkavka, ale proto, že se stát ve kterém žiji a ještě lépe pak politici, kteří jej „řídí“ již jede na spirále smrti, kterou roztáčí s nadšením sobě vlastním.
Za pár dní budou volby a co se změní?
Nic.
Převléknou se kabáty.
Sliby se uloží k ledu
Očividní nepřátelé se začnou přátelit pro dobro lidu
A vše se bude dělat pro lid, ve prospěch jednotlivců, kteří loutky řídí z povzdálí
A zase a znovu se budou dávat sliby delší než volební období, aby se na jeho začátku žehralo na ty předchozí, které byly fakt, ale doopravdy špatné a na jeho konci se plakalo nad tím, že je tak krátké, protože se nic nesplnilo.
DO titulku jsem si vypůjčil název jednoho filmu a myslím, že jeho hlavní hrdinové, nejsou zdaleka takový zabijáci, jakými dokáží a cíleně se stávají všichni ti hodní, kteří půjčují peníze z lásky k bližnímu. Ono je totiž celkem jedno půjčí-li malý věřitel, či velká banka, oba tak činní (opustíme-li lásku k bližnímu svému) s jediným cílem, být rychle a snadno bohatší.
V uplynulých několika letech jsem měl možnost sledovat příběh jednoho z dlužníků, který začal v důchodovém věku v rodině a skončil na samotě sanatoria smrtí.
A fyzická smrt, úmrtí, nebylo jedinou.
Předtím totiž zemřela osobnost
Následována pocitem studu
Pak zemřely vztahy, včetně dekád vztahů manželských
Pak zemřelo zdraví
A nakonec i tělo.
A po tomto příběhu, který je jedním z mnoha desítek tisíc, stále reklamy legálně nabízejí pomalou smrt (skoro bez úroku) a politici prodlužují životnost nefunkčních zákonů a nařízení jen proto, aby se pánové nezlobili, vždyť se podívejte na pražskou čistou mobilitu a SEGWAY, či na kuřácké zákony, nebo v neposlední řadě na otázku zákazu skládkování, které se v naší zemi, jako snad jediné v Evropě již po šesté odložilo na NEKONEČNO.
Souhlasím s tím, aby politici předkládali plány, ale všechny by měli být reálně splnitelné po dobu jejich volebního období. Pak lze totiž říci, zda-li ti co je nastavovali, splnili, či nikoli a dle toho je možné s nimi zacházet dál a věřit jim, či jim důvěru již nedat.
Jinak, stejně jako k businesse a podnikání, je sebelepší sada KPI jen výkřikem do prázdnoty hlav v nichž rezonuje jen jediné slovo
Já.
