Na věšáku montérky

Všichni pracovníci, bez ohledu na jejich funkci, stav a bohatství stáli jednou před svým prvním pracovištěm na začátku prvního pracovního dne svého života. Netrpělivost byla na místě a neznám nikoho, kdo by přišel v první den do práce ve starých roztrhaných hadrech.

Byl to sváteční den.

Změna, kterou jsme si všichni uvědomovali, aniž bychom si ji uvědomovali.

Po posledních prázdninách mého vlastního života jsem na prahu pracoviště čekal taktéž.

Před branami závodu POLDI KLADNO, dnes již téměř neexistujícího ocelářského úderníka. Od Sametové revoluce neutekl ani rok a závod běžel. Co jsem měl na sobě první den si nepamatuji. Pravděpodobně sako, či bundu a tesilové kalhoty. První den jsem vyfasoval pracovní oděv, montérky, protože začátek mé pracovní cesty byl na pracovišti manuální výstupní kontroly ocelových „sloupů“ hmotnosti mnoha set kilogramů.

Byla to těžká fyzická práce. Ta mi však nevadila tolik, jako skutečnost, že mi „zakrňoval mozek“ který jsem při ní nepotřeboval.

Proto jsem při této práci po několika měsících absolvoval kurz průvodce cestovního ruchu. Znamenalo to vstávat ve 4:00 ráno a do postele se dostávat 2x týdně v 01:00.

Dokázal jsem skloubit obojí.

Absolvovaný kurz ze mne pak na téměř rok udělal hradního pána a mohu Vám říci, že život na hradě je, stejně jako ostatní zkušenosti, k nezaplacení.

Pak následovalo více povolání, ale v žádném z nich, snad jen při mytí nádobí v restauraci Moskva v Praze, jsem neměl definován, či přidělen pracovní oděv, či chcete-li montérky.

Místo nich, jsem však začal nosit oblek a k němu kravatu.

Stoupaje na žebříčku funkcí a činností výš a výš.

Poslední zaměstnaneckou zastávkou pro mne byla druhá největší korporace Japonska, respektive její Evropská, potažmo česká logistická divize. V ní mne čekaly opět montérky, které se měnily dle klienta, u kterého se zrovna vykonával projekt.

Když jsem odešel, učinil jsem z pracovního oděvu, montérek, opět nedílnou součást mého pracovního života, jen nemám zapotřebí je měnit dle klienta. Mám ty své a ty mne charakterizují.

Na rozdíl od všech kolem, doplňuji je totiž košilí a kravatou.

Vždy. V zimě i v horkých letních dnech.

Proč?

Protože prací rukama dokazuji, že věci, které požaduji a doporučuji jsou možné, dokáži-li je udělat já sám. Kravatou pak dokazuji svou odbornost jednáním s řediteli závodů, v nichž mnozí z dělníků a vrátných pamatují si mé jméno ještě dlouho po mém odchodu.

Ne proto, že bych je za to platil.

Je to proto, že jsem přinesl změnu, která jim pomohla a přinesla benefity i jim samotným, nejen zaměstnavatelům, a to je důvod, proč i nadále kravata a montérky budou patřit k práci, kterou dělám,

Kravata a montérky a ani za jedno nehodlám se omlouvat.

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář