Není mi dáno mlčet

Mým domovem je Země, a to již skoro 48 let. Na dobu předtím si nevzpomínám, na dobu potom jasně. Cestuji časem a vždy, když se vracím zpět do doby dané mi k žití, neztrácím čas zoufáním si nad tím, že jsem si z budoucnosti nemohl donést důkaz, že jsem tam byl.

Namísto něj však nesu si slova

Slova, ve která přeměňuji myšlenky

Myšlenky, které mění se ve věty

Věty mění se v články

Básně

Příspěvky

Poznámky

V celé své celistvosti uvidí je jen ten, kdo dokáže nejen číst, ale i poodstoupit o krok dál a vidět, stejně jako já vše, co viděl jsem já sám.

Někdy namísto vět užívám tóny

Tóny, které měním v řeku

A řeku v oceán

Tichý

Jak já sám

Za čtyři dny to bude 48 let, kdy pod vánočním stromem přišel jsem na svět a věřím, že již tehdy jsem byl připraven jej měnit. Stejně jako jsem dnes. Nejsem prezidentem, Nejsem boháčem, Nejsem celebritou, jsem však něčím víc.

Jsem ČLOVĚKEM

A to je odpověď na otázku, kterou se ptám nejen studentů, ale často i sebe sám

Jsem člověkem, a to pro mne mnoho znamená

Dlouho jsem si to totiž neuvědomoval, sbíraje tituly a ocenění za práci pro jiné.

Jak nejednou mi bylo řečeno, jsem nebezpečný.

Protože nic nemám

Nemají kam sáhnout ti, co chtěli by mi vzít jedničky a nuly. Nesbírám je do albumů svých platebních karet, abych se mohl ukázat, nenuceně při placení v restauraci, kavárně, či v letadle.

Mám jen tolik, kolik potřebuji, a to není mnoho

A mám ještě něco. Jsou to slova a ústa a jazyk, který v nich vládne a pomáhá vyslovit myšlenky. Které se rodí nedaleko. A mám prsty, které většinou mne poslouchají a namísto úst vkládají slova do neviditelných linek bílých stránek.

Není mi dáno mlčet a já děkuji všem, kdo nechali mne poznat, jakou sílu má slovo, jakou hloubku myšlenka, jaký dopad práce vlastních rukou.

Děkuji