V sobotu po obědě jsem ve své kanceláři usínal s nohama na stole a plánoval další týden. Pondělí 7-19 plno, úterý o hodinu kratší, středa o dvě delší s partnery ze severu Moravy a čtvrtek cesta, abychom v pátek oslavili další z PRAVIDELNÝCH PÁTKŮ.
Za okny prší
Pět stupňů nad nulou a Vám nyní běží hlavou vzpomínka na dobu, kdy jste se nebáli, že se při přechodu z kanceláře do auta na parkovišti spálíte.
Uběhl jediný den od první „tuzemské stávky studentů“ mající politikům ukázat, že by se měli zvednout od jednacích stolů a konferencí malujících narůžovo černou budoucnost a začít opravdu něco dělat. Jsem rád, že vyšli do ulic, jen mám obavu z toho, že ne všichni ví proč tak učinili a hlavně si uvědomují že změna začíná u nich samotných.
Mám to štěstí, že studentům mohu již několik let přednášet nejen v rámci programu MŮŽEŠ PODNIKAT, ale i workshopů organizovaných školami, dnů otevřených dveří a dalších akcí. Nejeden, či nejedna z nich se pak objeví u mne v kanceláři a přivede další spolužáky, či kamarády na inspiraci.
Já sám považuji se za věčného studenta, či snad lépe dítě, protože právě děti mají největší schopnost nasávat informace. Jsou jako houby a nezáleží jen na tom, v jakém prostředí a z jakých spórů vyrostly, ale i na tom, jak jsou živeny.
V den, kdy bude publikován tento článek přednáším na další škole, tentokrát v Karlových Varech a jsem rád, že škola pojala vzdělávání studentů v mnohem širším spektru a nabízí jim v jednom dni pohledů mnohem více.
Jméno Grety Thunberg se poprvé na českém webu objevilo na mém blogu, po jejím prvním veřejném vystoupení mezi politiky. Předtím sice proběhlo bleskově několik zpráv o duševně nemocné holčičce co nechodí do školy, ale nikdo jim nevěnoval moc pozornost.
O půl roku později Gretu někdo nominoval na NOBELOVU CENU MÍRU
Onen „Někdo“ je však přesně definován, a jak to tak vypadá jedním z nejdůležitějších kritérií je zachování půl století mlčenlivosti o těch, kteří nominovali, tato skutečnost je totiž zmíněna na stránkách mnohokrát.
Děti, a studenty si za ně dovoluji považovat, jsou houbičky, je jedno co se učí, je jedno zda-li se učí rádi, či je opak pravdou, v jejich hlavách zůstává uloženo to, co je do nich v průběhu času školy vkládáno. Greta Thunberg má, jako mnoho jiných, diagnostikovanou nemoc, či poruchu, v jejím případě se jedná o tzv Aspergerův Syndrom – jenž patří mezi poruchy autistického spektra. Je zvláštní, že i přesto, že tuto poruchu identifikoval a popsal Hans Asperger v roce 1944, nepamatuji si během své školní docházky (1978-1989), že by někdo ze spolužáků, či žáků školy byl tímto syndromem postižen. Učitelé nás dělili na hloupé a chytré, či grázly a slušné.
Encyklopedie WIKIPEDIA (ve které ne vše co je v ní psáno musí být pravdou) uvádí, že:
„Lidé s Aspergerovým syndromem mívají problém porozumět ironii a najít si přátele a jsou snadno manipulovatelní[1]. Na druhou stranu bývají upřímní, bez problému porozumí psaným pravidlům a mívají velmi dobrou paměť.“
Obzvláště závěr je důležitý.
MAJÍ DOBROU PAMĚŤ
I proto si myslím, že nelze vyřčená slova a vyvolané akce brát na lehkou váhu.
Na rozdíl od politiků, si totiž dokáží pamatovat, co vidí, slyší, cítí a nemají vjemy zakryté částkami rovnajícími se blahobytu, či pocitu z jeho dosažení. V prostředí továren, v němž pracuji tento stav označuji profesní slepotou, tam však není způsoben finančními obnosy, ale pracovním stereotypem ve stále stejném prostředí a tempu.
Budu rád, nebude-li studentská akce končit radostí nad jedním dnem, kdy se vyhnou škole, ale budou-li nad tématem dále přemýšlet a hlavně budou-li dle svých slov žít.
Na rozdíl od nich si nemyslím, že by politici měli poslouchat ODBORNÍKY, protože již mnoho RÁDCŮ, radilo jen tak, jak se to hodilo těm, kdo platili jejich práci a předem definovali výstupy. Myslím totiž, že by stačilo, aby se politici, stejně jako studenti, začali řídit VLASTNÍM ZDRAVÝM ROZUMEM a ten nesouvisí s tím, co diagnostikovali jiní, ale s tím, jak se diagnostikujeme či cítíme my sami.
Tuto fotografii jsem pořídil těsně před zveřejněním tohoto příspěvku, protože jsem již na půdě školy, kde strávím své dnešní dopoledne.