Správa Dopravní Infrastruktury – Vysoká rozpracovanost

V dnešním příspěvku si dovolím přenést poznatky ze své práce v továrnách majících často (ne vždy) střechu, do továrny, která střechu postrádá, tedy alespoň v oblasti GEMBA, tedy na výkonném pracovišti. Ředitelství totiž střechu má, a často jich má podstatně více než jen jednu.

Tou továrnou je Česká Republika a GEMBOU rozumím v tomto článku dopravní Infrastrukturu. Má cesta do práce je často dlouhá několik set kilometrů. V té aktuální je to 187 km a dle map nabízených SEZNAM.CZ k jejímu ujetí potřebuji 2 hodiny 44 minut.

Jako první je mi však nabízena trasa dlouhá 235 km na jejíž zdolání bych potřeboval jen 2 hodiny a 29 minut.

Vypadá to jako další z logistických paradoxů +48 = – 15 a myslím, že jej brzy použiji v některém ze svých workshopů.

Virtuální pomocník ze SEZNAMU však, stejně jako mnoho manažerů, ví o GEMBA, že existuje a tím to končí. Pardon, nekončí, ještě ji znají z KPI.

K zákazníkovi jezdím již třetí měsíc

Ovšem již na konci prvního se začalo na mnoha úsecích opravovat

Po zimě jistě nic divného

Kdyby se nenaskytla drobnost

Maličkost

Je jí absence pracovníků

Nejsou na stavbě ráno

Nejsou tam ani odpoledne

Doporučuji se podívat jak vysmátý je řidič kamionu, který na trasu vyrážel na čistou červenou.

A jediné, co stavbu připomíná, jsou semafory, značky, zbroušená vozovka odhalující díry určené k odlovu malé divoké zvěře a motoristů, kteří se rozhodli na České silnice vyjet s vozidlem osazeným koly namísto pásů.

Na místě nejsou lidé a výjimečně viděl jsem na okraji odstavený stavební stroj.

Kde jsou?

Unesli je mimozemšťané? Jsou na exkurzi v Čapím hnízdě? Hledají, kde nechal mistr tesař díru?

Nevím, ale myslím, že ani jeden z výše uvedených scénářů není tím skutečným důvodem, protože tím je něco jiného. Lidé (a často i se stroji) jsou totiž ve stejnou dobu, na jiném místě.

Firmy starající se o naši tuzemskou infrastrukturu, totiž dokáží být všude naráz, postavit značky, semafory, vybrousit díry – neboli vytvořit WIP, čili WORK IN PROCESS, neboli ROZPRACOVANOU VÝROBU, či chcete-li do určité míry POLOTOVAR, který jim dává právo na vystavování faktur za práci, a to i přesto, že ve většinu času na místě žádná neprobíhá.

To co je pro každého účastníka silničního provozu neštěstím, je pro firmy starající se o správu dopraví infrastruktury zlatým dolem, stejně jako přibývající odpad pro firmy odpadové. Čím více se totiž bude plýtvat, tím větší tlak bude na dokončení opravy a tím vyšší mohou být i stále dokola vystavované faktury.

Nedostatek, totiž zvedá cenu, jak se brzy přesvědčíme u vody, na kterou ani ministerský pták nedohlédne a je třeba říci, že dotace, na rozdíl od firmy VEOLIA, vodu vyrobit nedokáží.

Příčinou dlouhých staveb, které jsou v tuzemsku na silnicích a nejenom tam běžné, totiž není neschopnost práci udělat, ale nezájem ji udělat kvalitně a v nejkratším možném čase. Protože čím delší čas, tím větší peníz.

A z každé platby kape a když je velká může se i jarní deštík proměnit v dlouhotrvající liják, díky kterému se mužům a ženám s razítky dosazujícími jednoho, či druhého správce dopravní infrastruktury daří dělat „VŠE PRO NAŠE (JEJICH) DĚTI“ jak slibovali na předvolebních billboardech.

Dovolím si navrhnout změnu.

Což takhle z věčně rozpracovaného MULTITASKINGU přejít na CORE TASK MANAGEMENT?

Nevíte-li jak na to, rád Vám poradím.