26.listopadu bylo úterý

Možná, že se ptáte (a divím se, že Vás to u mých článků ještě baví), proč teď v druhé polovině července, mluvím o listopadu. Proč by ne, blíží se přeci každým dnem a do změny kalendáře tomu tak bude stále. Název článku jsem však zvolil ještě z jiného důvodu, 26.11.2019 je totiž dnes.

Ano právě teď.

Právě v okamžiku, kdy píši tato písmena a další černé znaky sázím na bílý papír.

Jak je to možné?

Cestuji časem.

Myslím, že dnes je to však poprvé, kdy popisuji dnešek z pohledu budoucnosti, většinou je to totiž naopak a samotnou budoucnost tvořím, a to nejen svými slovy, ale i činy.

Všichni hledíme kupředu, ale málokdo se tam vydá, zato na doby minulé vzpomínáme.

Byly totiž tak jiné.

Jako kdyby čas plynul jinou rychlostí a my jsme, ve svých mladších schránkách, byli plavci na řece času. Úplně jsme však zapomněli, že více než zdatné plavce připomínali jsme tonoucí, kteří natahují ruku a čekají, že je někdo vytáhne, a nikdo nepřichází.

Dnes jsem měl krásný a příjemný rozhovor s několika vzácnými lidmi

Byla to paní Jana, která svou energií dokáže probarvit svět stovká a rozzářit oči tisícům

Byl to pan Zdeněk, který i přes včerejší operaci sítnice pomáhal mi vyřešit zapeklitý obchodní příklad na němž jsme tři roky spolupracovali.

Byla to má maminka, která se s tatínkem vrátila z procházky čerstvá a osvěžená, aby se zase vrátila do svého života hospodyně láskyplně pečující o svého tatínka i manžela

Byl to obchodní partner, který se zítra zastaví

Byl to ředitel společnosti, jež poskytne materiál na tvorbu katedře designu v Plzni

Byla to paní vrátná, která zvídavě hledá odpověď na otázku, jak se líbila posluchačům má řeč na konferencích

Byla to paní prodavačka ve Francouzské pekárně, která mne vždy svým úsměvem ozbrojí a přidá k objednávce kus svého srdce

To totiž udělali všichni a já jsem se tak stal majitelem tolika srdcí, že si připadám jak strážce korunovačních klenotů, jejichž hodnotu vyčíslit nedokáže čas, ani prostor, natož aby to dokázal ekonom převodem na jednička a nuly.

Je jedno, jaké datum Vám ukazuje Váš kalendář, či zda v diáři je pracovní den, či svátek. Stejně tak je celkem bezpředmětné zda-li je měsíc chladný, či rozpálený do běla jedno zůstává, ČLOVĚK, JE-LI ČLOVĚKEM

Když jím totiž není a činí se být větším, nad lidským, pak připomínat může nadsamce či nadčlověka jenž ve své velikosti ztratil sám sebe a zůstala jen schránka. Vím, že má slova znějí Vám dnes zvláštně, v teplém podvečeru horkého dne, ale není snad tento den právě tím, kdy můžeme své srdce položit na dlaň bez strachu z krádeže hledět, jak bije svým pravidelným rytmem, jenž dává nám víc, nejen žít.

To že článek vyjde v pondělí 20.července není nic zvláštního, přišel jeho čas a prostor a já budu rád, budete-li to právě Vy, kdo jej pohladí svým zrakem.