Politika bez Peněz

Při pohledu na výstupy na konferenci SVETOVÉHO EKONOMICKÉHO FÓRA v DAVOSU mne napadlo se zamyslet nad tím, jak by vypadala politika, kdyby v ní nebyly peníze, resp. kdyby v ní nebyly jiné peníze než v běžném zaměstnaneckém poměru, kde zaměstnavatel platí za výsledky, ne za sliby.

Politik by byl zaměstnancem státu

Jeho plat by odpovídal jím odsouhlasené průměrné mzdě a případné odměny by plynuly z výsledků nad měřitelné a odsouhlasené cíle.

V rámci transparentnosti, by všechny prostředky vybrané od obyvatel státu a podnikajících entit, a tím myslím skutečně všechny prostředky, bylo možné a nutné hradit jen na jeden jediný účet, tento by byl veden systémem transparentnosti a umožňoval by kontrolu všech příjmů a výdajů každým, kdo na tento účet přispěl.

V rámci fungování, by bylo stejně dobře vidět kolik peněz bylo vyplaceno premiérovi či prezidentovi, jako kolik spotřebovala kancelář vrchního státního zástupce, či opravený úsek silnice, či chodníku.

K celkové transparentnosti by dopomáhala i politika jeden člověk, jeden účet, která by, díky propojení mezinárodních finančních institutů využívajících moderních technologií, znemožňovala hlásat vodu a pít víno.

Myslím, že v takovémto prostředí by neměly s transparentností problém ani firmy, ani jedinci, stala by se totiž součástí našich běžných životů a případná snaha o odklon, by byla nejen okamžitě identifikována, ale bylo by jí možné i předcházet.

Jací lidé by se pak scházeli v DAVOSU na konferenci SVĚTOVÉHO EKONOMICKÉHO FÓRA?

Myslím, že jiní, resp. domnívám se, že žádní

Tato konference by totiž, stejně jako samotné WEF (World Economics Forum), neexistovala, nebyla by totiž potřeba.

Existovala-li by výše uvedená transparentnost, musel by existovat cíl a plán a s nimi i jasné plnění. Nebylo by třeba mít tuto neziskovou organizaci s obratem přesahujícím jeden a půl miliardy švýcarských franků k tomu, aby vytvářela videa a sdílela pocity z vykonaného, pro zlepšení nálady obyvatel. Stejně tak by nebylo třeba konference, na které se slibuje před kamerami, aby se na sliby zapomnělo ještě dříve, než se vystoupí ze záběru.

Volební archy by dostaly rozměr A4 a množství pozic v práci pro stát by se výrazně redukoval a stejně tak i náklady spojené s jejich finančním zabezpečením.

Namísto paláců v historických centrech měst a jejich novodobých souputníků, pracovalo by se v kancelářích umožňujících všem nahlédnout a pomoci, či si pomoc žádat.

Již bylo by jedno jak vysoké jsou daně, protože bez ohledu na jejich výšku stačily by nejen na provoz státu, ale umožňovaly by i generovat úspory využitelné na nečekané investice. Zadluženost států stala by se minulostí stejně jako politická nemoc moci.

Nebyla by to politika bez peněz, byla by to politika bez dluhů a bez plýtvání prostředky a časem

A myslím, že právě to je odpověď na otázku KDY?

NIKDY

Tato odpověď bude platit do doby, do které politiku budou dělat peníze a absence transparentnosti bude vizitkou moci, ne její chybou a na to, jak dlouhá tato doba bude si musí odpovědět každý sám.