BONUS nebo MALUS

V diskuzích týkajících se dotačních programů se již několik let skloňuje Čapí Hnízdo, postupně se k němu přidávají další, které přibývají dle hesla, co není potrestáno, to je dovoleno. Dálnice, Železnice, Pošta, SW i HW, další Dešťovka, Radary.

Není důležité co, je důležité, aby to stálo co nejvíce

Největší tuzemský subjekt stavějící tunely a infrastrukturu se dle vyjádření soudu nesmí tři roky účastnit výběrových řízení, ale jede se dál.

V této souvislosti mne napadlo, jestli by nestálo za to zvážit, jestli v situaci, kdy soudnictví je bezzubá stará dáma s nataženou dlaní, zavést do prostředí beztrestných, k systému bonusů i systém malusů.

Co je BONUS ví každý, je to odměna vyjádřená většinou finančně plusovou částkou k platu

O malusech se většinou mluví jen u dělnických profesí, či manuální práci, na jejich existenci se však zapomnělo již na manažerské úrovní, a to je chyba.

Je to možná nejen chyba, ale i důvod, proč se na ně zapomnělo i na postech politických.

Jako kdyby vyšší plat znamenal vstup do ligy bezchybných a v politice pak i beztrestných.

Myslím, že dobrým příkladem, na kterém si absenci malusů můžeme ukázat nejlépe je například fungování odpadového průmyslu a firem, které ho reprezentují, je celkem jedno činí-li tak napřímo, či to dělají nepřímo.

Odpadový průmysl si za posledního půl století vybudoval image nepostradatelného

Poslední dvě desetiletí na tom pracuje s intenzitou mnohem větší než na vykonávání samotné práce, za kterou je, v mnohých případech i přesto, že ji neodvádí, placen, a to hned z několika zdrojů.

Vybírá prostředky od lidí, od firem, od státu, od nadnárodních organizací, z dotačních titulů a fondů a odměnou platícím je stále větší nepořádek. Nepořádek tak velký, že musí lidé, kteří platí za úklid, vydávat do ulic a uklízet sami a dělají to čím dál častěji, podporujíce život další organizaci.

Vybudované podzemní úložiště odpadu funguje tak dobře, že se lidé u něj scházejí a na oslavu jej zdobí věnci položek, které se díky absenci komprese přímo na úložišti, do jeho břicha nevejdou.

Přemýšlím, jak by to vypadalo, kdyby za to, že k 80% schopnosti třídit dodává odpadový průmysl jen 2% schopnost recyklovat vytříděný materiál (nehovořím o jeho prodeji), dostal odpadový průmysl a ti, co ho reprezentují namísto další dotace a příspěvku na činnost, malus v podobě srážky z faktur, či dokonce v podobě finanční pokuty.

Jak by to vypadalo, kdyby namísto dotací na další popelnice bylo odpadovému průmyslu MALUSEM ukázáno, že nedostal zaplaceno za hezké grafy, nové logotypy, vozy managementu, či lístky na mezinárodní konference, kde si budou jednotlivý hráči notovat, jak hezky jim to vynáší, ale byl potřestán za to, že neodvedl práci, za kterou si nechal zaplatit.

Globálně je odpadový průmysl a jeho nástroje, kterými je třeba recyklace, cirkulární ekonomika, spalování a další sponzorován ročně částkou přesahující několik stovek bilionů. Výsledkem je neustále se zhoršující stav a přibývající množství odpadu.

Vypadá to, jako kdyby s každým příspěvkem na změnu, byla skutečná změna zase o krok zpět

Více odpadu, více profitu

Zatímco před dvěma lety se ještě hovořilo o odpadovém průmyslu jako o pátém nejprofitabilnějším průmyslu světa, hovoří se dnes již o třetím místě. Dostal se totiž před nelegální obchod s drogami a obchod s bílým masem, který stále vesele bují, a to zdaleka nejen v zaostalých státech.

Problémem však zůstává maličkost, kterou je třeba vyřešit nejdříve.

Lidé, kteří by MALUSY pro odpadový průmysl mohli schválit a odsouhlasit jejich zanesení do zákonných rámců jsou odpadovým průmyslem živeni a financováni a kdyby on přišel o své bonusy, byly by ohroženy i ty jejich.

Nebo tomu tak není?

Jsem zvědav, kdo mi první dokáže na osobním příkladě opak a jsem si jist, že zástupci MINISTERSTVA ŽEHU POSLEDNÍHO to nebudou, stejně jako zástupci mnoha neziskových organizací, pro které neziskovost stala se základem nikdy nekončícího přísunu prostředků, které stačí přejmenovat stejně jako stačí říci JELENOVI PIVO NELEJ, protože na to ještě není stanovena ta správná sazba DPH.

Ve Francii, kde jako první na světě uzákonili zákon, který obchodům zakazuje vyhazovat neprodané jídlo, se nyní dostává do legislativy jeho rozšíření zakazující likvidaci neprodaného oblečení a to je v zemi módy, velmi zajímavý krok.

Přemýšlím, jak by svět vypadal, kdyby prostředky investované do lší a slibů byly rozděleny jakoodměna těm, kdo přináší výsledky., Myslím, že by to mohlo být docela zajímavé, nemyslíte?

Tuto kolekci navrhl po návštěvě mé Pracovny student designu pan Vojtěch Santolík, případným zájemcům rád na něho předám kontakt.