O čem sním, když náhodou jím
Název dnešního blogu Vám možná něco připomíná, a to je dobře, protože se jedná o záměr. Měl by Vám připomínat název knihy bývalého ministra financí, který má co jíst pořád a možná i proto, jsou jeho sny tak bohaté a barevné.
Na rozdíl od něho je však v České republice, stejně jako ve světě více těch, pro které je pravidelnost stravy snem, který se jim asi nesplní. Já osobně jsem před téměř dvěma let změnil též své stravovací návyky, po letech pravidelných tří jídel, která jsme si jako zaměstnanec té, či oné společnosti mohl dovolit, s pravidelným příjmem, jsem přešel na režim, který by se dal nazvat nouzový, prostě a jednoduše jsem eliminoval obědy a tím ušetřil 2-3000,-Kč měsíčně, a mnohdy i večeře. Snídani si však držím, jen jsem ze dvou Mariolázeňských oplatek, snížil dávku na polovinu.
Jen pro upřesnění, letos mi bude 46 a má váha se pohybuje stále na úrovni 75 kilogramů. V dobách největšího obžerství pravidelné stravy stoupla má hmotnost i o 10 kg výše a nedělalo mi to vůbec dobře. Na druhou stranu mohu nosit i oblečení, které jsem si pořídil i před téměř 20 lety, a to také není k zahození.
Při psaní těchto řádků si aktivně zkouším vybavit, zda-li jsou mé sny v době, kdy si například oběd dám, jiné. Nevím. Jedinou změnou, která po obědě nastává je příchod ospalosti a únavy. Tělo totiž dostává zabrat nejen zvenčí, ale i zevnitř, a to se pravděpodobně projevuje právě touto únavou.
Při té poslední jsem si vzpomněl na stav, kterému se oddávali mí japonští kolegové, či klienti, každý den po obědě. Usadili se na své pracovní židli a prostě zavřeli oči. V tomto stavu zůstávali 30 minut a poté, co oči otevřeli, jevili se býti odpočinutí a plní energie.
Mně náběh trvá déle, asi budu muset více trénovat.
CO mne však překvapilo mnohem více, že současné únava po jídle, je absence příznaků těla, že má hlad. I když první měsíc byl krušný a v několika dalších jsem jedl jen jídelníčky, má na mne pohyb kolem restaurace, snacku, rychlého občerstvení, či jiného místa naplněného vůní jídla, zcela jiný efekt než dříve. Sliny se mi nesbíhají, nepromítá se mi na sítnici, jaké by to bylo dát si žebírka, či vařenou brokolici s holandskou omáčkou, nýbrž má sítnice zůstává čirá a jediné co se na ní objeví je velký otazník za slovem PROČ? Někdy se objeví i věta MÁM TO ZAPOTŘEBÍ? Následovaná odpovědí NEMÁM!.
Tento pocit jsem zažil zrovna dnes, při nákupu maličkostí pro domácnost.
Zajímalo by mne proto, jak je to u pana bývalého ministra financí, jenž býval nejchudším z Čechů, než byl vyhlášen nejbohatším ze Slováků. Jaká synaptická spojení jsou navazována při pomyšlení na spánek? A co jídlo, jaká jsou navazována tam?
Bylo by zajímavé vidět do cizích hlav, ale to nejde. Na talíře se však podívat můžeme a když se podíváme na ten bývalo-ministerský servírovaný i nadále v Čapím hnízdě, k němuž vzala velká voda všechny dokumenty a mělo by dnes tak býti bez majitele, protože nemá původce, uvidíme jistě víc než jen prázdnou plochu.
Možná, že právě z toho talíře vyčteme, o čem pan bývalý ministr sní, či co pan bývalý ministr sní.
V každém případě, bude mít dát co od úst a když jsem dělal v minulém roce účetní pohled do ministerské kuchyně bylo jasně vidět, že na opulentní a vybrané potraviny, se najde vždy prostředků dost. Nedej totiž bože, aby musel jíst to, co vyrobí jeho vlastní továrny na smrt (pardon) na jídlo.
Jak jsem se dočetl, vyřešený má i nedostatek pracovníků pro vlastní masozpracující závody, prostě si je doveze z Mongolska, jsou levní a nebudou odmlouvat, na vlastní snění, totiž nebudou mít, na rozdíl od jejich majitele, žádný čas.
Tak dobrou chuť a nechte si snít.
