Dvacet Osm

V několika minulých příspěvcích jsem zmínil, že mám rád čísla. Ne pro jejich hodnotu, ale pro vizuální aspekt. Prostě některá čísla jsou hezčí než jiná, bez ohledu na jejich matematickou, či ekonomickou hodnotu. Dvacet osm je zvláštní. Nelíbí se mi, ale přesto si ho vážím.

Bylo totiž v několika učebnicích.

Pravděpodobně první setkání proběhlo v době mé základní školní docházky a vázalo se k říjnu roku 1918. Dvacátý Osmý den měsíce října tohoto roku vznikla na půdě monarchie nová země, respektive tam vznikl nový stát. Jmenoval se ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA.

Paní učitelka dějepisu dovedla podat vznik republiky i přes limity dané dobou velmi živě a skutečnost, že dědeček, který se narodil jen pár let po JEJÍM vzniku, vlastní knihovnu, v níž jsou i svazky z oné doby, mi pomohli si této první dvacet osmičky Vážit.

Další dvacet osmičku do mého života vnesla zbylá školní docházka a doba v níž se odehrávala. 28 října 1939 proběhly v Čechách masové protesty proti německé okupaci.

Je zajímavé, že spojení Říjen a Dvacet Osm je na události skutečné bohaté. Podíváme-li se na internet, objevíme velice pestrou škálu událostí, které se k tomuto dni váží.

Když mně bylo Dvacet a Osm psal se rok 1999 a blížil se konec světa předvídaný mnohými z důvodu, kdy si počítače neporadí s přechodem z jedničky na dvojku.

Osmnáct let poté, mohu konstatovat, nevyšlo to. Poradili si.

V tomto roce, tedy v roce 2017 se mi na mysli objevila další Dvacet osmička.

Objevila se v době, kdy hradní hnízdo obsadil nemocný král, jenž místo rádců povolal loutkaře a nyní si v jejich rukách libuje, jak je mocný.

Obklopuje se dalšími NeMocnými a v knihách nechá promlouvat moudra shůry.

Dokáží si vládnout sami

jen vlastní chůzí jít už nevládnou, či držením hlavy zpříma.

A tak v zemi, které si vážím, začínají vládnout zloději času.

Ukrajují z ní kusy a namísto pláče lidu slyší jen pochvalné chvalozpěvy, TO SOU ALE BORCI.

Na Ty Nikdo nemá.

Je to tak.

Vulgarita stala se součástí životního přesvědčení a škola učí lhaní

Kdo lže, ten Krade, stalo se motem úspěšných a předhání se proto, kdo bude krást a lhát víc, aby dostal se na stoličku ke korytu, kde již stačí jen s otevřenými ústy čekat až přijde další sousto.

Prezidentem chystá se být desátý, i když schváleno je jen devět jmen, a na dveřích visí cedulka, pro nepřítomnost mozku zavřeno.

Dnes je 28 let od Sametové Revoluce

A v ulicích pendreky zase trestají ty, kteří rozhodli se nezpívat častušky, ale přes rty a reproduktory vypouštějí slova, která již kdysi zněla a s nimi rovnala se pokřivená záda a husí kůže měnila se v pancíř bojovníků za svobodu myšlenky.

Nevím jak Vy sami, ale já sedím v práci a hledím na ulici, kde namísto šťastných a hrdých, vidím zase ty, kteří s nenávistí v každé slině stahují z kůže ty, kdo stáli a stojí rovně.

Dnešní příspěvek dovolím si zakončit slovy, která se před 28 lety objevila na dveřích mého pokoje a dodnes mi zní v hlavě a nutí mne psát a to již celých dvacet osm let.

nach der schlacht warn die grünen wiesen rot
nach der schlacht warn viel kameraden tot
und man stellt sich auf das verbliebne bein
und man meint das müsse der sieg schon sein
ja man meint

feiern den sieg der revolution
die amputierten auf der station
billig der wein doch sie gießen sich ein
kamerad ist nicht schad
um das bein musste sein kamerad

vergossen viel blut doch gewonnen die macht
und die schlacht um die macht war die letzte schlacht
nun wird der mensch fin menschlich sein
kamerad ist nicht schad
um das bein musste sein kamerad

aber auf einmal bricht ab der gesang
einer zeigt aus dem fenster da spazieren sie lang
die neuen menschen der neue mensch
der sieht aus wie war
außen und untermhaar
wie er war

kein paradies kamerad wird es sein
der mensch wächst sehr mühsam und nicht von allein
in diesen großen mantel der macht
um das bein wär es schad
schlügst du nicht kamerad
noch die schlacht

nach dem sieg warn die grünen wiesen rot
nach den sieg warn viel kameraden tot
und man stellt sich auf das verbliebne bein
doch die schlacht wird viel viel länger sein

Jedná se o slova písně německé skupiny RENFT, která zazněla poprvé na jejich undergroundovém albu v roce 1961, tedy deset let před mým vlastním narozením