Odpadové hospodářství podniků, kanceláří a obytných domů

V tuzemsku si pod pojmem odpadové hospodářství představujme to, co vidíme na ulicích, v závodech, v kancelářích. Tedy spousto odpadových nádob různých velikostí a barev umístěných nám co nejblíže, abych stačilo jen natáhnout ruku a

VYHODIT

Myslím, že pro podobný způsob zacházení s věcmi by se měl uzákonit jiný výraz, v němž by zůstalo slovo ODPADY, ale zmizelo by slovo HOSPODAŘENÍ, protože to v tomto provedení, nemá se skutečnou podstatou tohoto slova nic společného.

Překvapivě výraz HOSPODAŘENÍ, chybí nejen ve slovníku WIKIPEDIA

A i jiné odkazy nás zavádí jinam, než na správnou cestu

Po chvilce hledání však nacházím zatím nejlepší vysvětlení ve VESMÍRu, konkrétně pak v článku z roku 2002, který zpracovala paní Pavla Loucká, které tímto děkuji.

Ať je to tak, nebo tak, je výše uvedený princip POPELNICE = VYHODIT, rovnicí, kterou do nás po dlouhá desetiletí úspěšně za podpory politiků vpravují lidé, které odpady živí, říkám jim ODPADOVÍ RYTÍŘI (WASTE KNIGHTS), jejichž moc a síla a bohatství vzrůstá s rostoucím objemem generovaného odpadu, který vytvoříme.

V tuzemsku a nejenom zde se jedná o společenství, jehož oficiální roční zisk dosahuje 25.000.000.000.000 Dolarů, neoficiálně se však hovoří o pětinásobku této sumy.

I to je jeden z důvodů, proč stále více odpadkových košů a kontejnerů je opatřování zámky a zahrabáváno pod zem, aby ne bohatství v nich skryté, nemohl nikdo jiní než právě pohunkové odpadových rytířů.

Abych však neodbočil od tématu, rád bych poukázal na jednu zvláštnost, mezi prvotním přístupem k nakládání s nepoužívanými, či již nechtěnými věcmi v tuzemsku a v Singapuru, či Hong Kongu, ale i Tokiu a dalších asijských destinací. Přivedl mne na ni vlog (video blog) jednoho asijského E-MOTIONEERa, který se rozhodl vyzkoušet DUMPSTER DIVING, čili „potápění v popelnicích“

Protože se mi líbí styl, jakým Simon svůj vlog vede a formát, jakým ho zpracovává a následně komunikuje pod jednotlivými příspěvky, podíval jsem se i na jeho první, druhý, třetí a následně i zatím poslední – devátý „potápění“ a v každém jsem objevil nějakou zajímavost.

Tou největší a nejzásadnější je však prvotní způsob, jak v jeho městě lidé bydlící v bytových domech, ale i například hotely, kanceláře a podniky zachází s tím, co nepotřebují.

ONI VĚC TOTIŽ HNED NEVYHODÍ

To je naprosto klíčové zjištění, které naprosto přesně koresponduje s metodoligií 6R, představenou v loňském roce.

ONI VĚC UMÍSTÍ POD DO MÍSTA, KTERÉ V DOMĚ PRO PODOBNÉ VĚCI VYHRADILI, ČASTO V SUTERÉNU

DO MÍSTA, KTERÉ JE SKRYTÉ PŘED NEPŘÍZNÍ POČASÍ, JE VŠAK PŘÍSTUPNÉ JINÝM

Umístěním na toto místo, totiž ještě nevznikl odpad, a tedy ani záminka pro konečnou likvidaci a vyhození. Umístěním říká původní majitel následovné: „TUTO VĚC JIŽ NEVYUŽIJI A NEMÁM O NI ZÁJEM, CHCETE-LI JE VAŠE“

Všimněte si, že neříká ani jednu z vět, na které jsme od tuzemských odpadových firem zvyklí.

1. CHCEŠ NĚCO Z TOHO, CO JSME ODVEZLI? ZAPLAŤ!
2. CHCEŠ ABYCHOM NĚCO ODVEZLI? ZAPLAŤ!
3. CHCEŠ TŘÍDIT? ZAPLAŤ SI POPELNICI NAVÍC!

A mnoho dalších.

Zároveň tento postup, je-li aplikován v tuzemském právním prostředí, není trestný, protože při odběru nedojde k NAKLÁDÁNÍ S ODPADEM, ale dochází k postoupení věci, či výrobku a to bezúplatně.

Byl bych nerad, kdybyste pociťovali tlak na to, abyste i Vy začali s potápěním v popelnicích, od toho s ohledem na stávající legislativu naopak odrazuji, protože se vystavujete trestnímu stíhání, nemáte-li náhodou ve svém podnikatelské občance položku NAKLÁDÁNÍ S ODPADY, vyjma nebezpečných. Chci Vás však přinutit se zamyslet, zda-li by nestálo za to přestat rovnou vyhazovat nepotřebné do MÍSTA URČENÉHO K UKLÁDÁNÍ ODPADU, a nebylo by smysluplnější vytvořit MÍSTO, KDE BY SE NENACHÁZEL ODPAD, ALE VÝROBKY S NIMIŽ BY TI, KDO TO OCENÍ A DOKÁŽÍ SI JE PŘÍPADNĚ OPRAVIT, mohli přijít a čerpat.

Mnozí z těch, kdo si totiž berou, nejen, že neberou jen pro sebe, ale dokáží Vám i Vaši laskavost vrátit pomocí vlastní a mnohdy se s Vámi i podělit o zisk, když díky Vám k němu přijdou.

TO JE TOTIŽ NĚCO CO ODPADOVÝ RYTÍŘ, NIKDY NEUDĚLÁ, NEJDE-LI O ÚPLATEK ZA ZVÝŠENÍ PŘÍZNĚ.