Jak jsem přispěl k demagogii a porazil ji

Na začátku měsíce března jsem byl e-mailem osloven, zda-li bych byl ochotný poskytnout své názory v interview k tématu, které autoři připravují k vydání. Souhlasil jsem, a to hlavně proto, že se týkal ekologických problémů spojených s vojenskými základnami.

Po souhlasu jsem obdržel (opět e-mailem) následující čtyři otázky a byl jsem požádán o svůj názor

 1) Nedávno byla zveřejněna zpráva o negativním vlivu americké vojenské základny na Azorských ostrovech. Záření způsobilo u tamních obyvatel enormní nárůst rakoviny. Jak vnímáte podobné zprávy?

 2) Proč se často mlčí o negativních ekologických důsledcích vojenských základen USA a nejen jich?

 3) Čas od času se zvažuje, že by v České republice měla být základna západních sil. Měla by ekologická otázka být argumentem proti základně?

 4) Opravdu má být nadřazena bezpečnost a geopolitické zájmy lidskému zdraví?

Již původní e-mail obsahoval link na vydavatele, a nebylo možné nevidět, že se jedná o proruské medium, ale formulování otázek dodalo celému interview tu správnou a důrazně podrženou východní nótu.

Odpovědět na výše uvedené otázky pro mne nebylo až tak obtížné, již několik projektů se realizovalo v opuštěných vojenských základnách a ten první je dokonce starší 12 let a dodnes fungující.

Své odpovědi jsem se snažil formulovat stručně, ale jasně, tak aby korespondovaly s mým přesvědčením a reflektovali práci kterou dělám. Jejich zveřejnění jsem podmínil dvěma podmínkami:

• Přeji si, aby byl zveřejněn celý a nezměněný text
• Přeji si, aby u odpovědí bylo uvedeno celé mé jméno a informace o mé práci.

O co překvapenější jsem byl, když i tři dny na to, oznámil Google prostřednictvím služby „ALERT“, že článek byl právě publikován.

A nejenom to

Byl publikován v plném znění nevyžadujícím titulky a vysvětlení

Z tohoto pohledu musím říci, že se demagogické a pro-ruské medium chovalo lépe, než tuzemské „svobodné“ blogovací platformy iDNES či PARLAMENTNÍ LISTY, které ač svobodu slova mají ve svém životopise hrdě prezentovaném na svých stránkách, jsou od jejího skutečného významu na míle daleko. A nejenom to.

Tato media, na rozdíl od SPUTNIKNEWS navíc předstírají nestrannost.

Kdeže však loňské sněhy jsou. Zmizely s posledním kouskem úcty ke slovu a jeho obsahu. V zemi, kde hodiny tikají KAT, KIT, KAT, KIT se za kapku tuku, jenž ukápl při upečení těch nejčerstvějších koblih, které vyhrávají volby, napíše cokoli, jen když si ji budu moci slíznout ze špinavé země, po které chodili boty chlebodárce.

Dne 4.3.2018 mi internet pomohl si vzpomenout na okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že je to již téměř čtvrtstoletí, kdy zemřel velký klaun. Odešel proto, aby zůstal a přiznám se, není týdne, kdy bych si na jeho slova nevzpomněl a nezazpíval spolu s ním, že „ve válce když mlčí můzy, muži by však mlčet neměli“.

Dovolím si dnešní demagogický příspěvek zakončit jedním, který na mne ze stránek sociálních sítí zaútočil v den, když jsem tento článek psal. Volá totiž do světa PLASTJEPAST a snaží se tím zakrýt skutečnost, že jedinou pastí jsou lepkavá slova o nebezpečnosti plastu, která přispívají k tomu, že ho je ještě víc a jeho rostoucí poplatky za jeho likvidaci, zdají se být opodstatněné.

NEJSOU a stejně tak PLAST NENÍ PAST.

Plast je zdroj, a doufám, že brzy i v tuzemsku, začnou se ve velkém plastové granuláty přidávat do asfaltových směsí tvoříce je nejen odolnějšími a tiššími, ale prodlužujícími několikanásobně jejich odolnost oproti současnému stále se zhoršujícímu standardu.

Nezbývá jen podotknout, že není potřeba abyste pořád bděli, naopak, vyspěte se, protože až se probudíte, přestanete mít zalepené oči a uvidíte svět takový, jaký je, ne takový, jaký Vám ho malují jiní.

P.S. Perlička na závěr. Redaktory české verze SPUTNIKNEWS jsem byl o interview požádán, kvůli svým příspěvkům v blogu na serveru PARLAMENTNÍ LISTY.

P.P.S. a ještě jedna maličkost. Článek dostal od čtenářů jena  pouze pozitivní hodnocení a je jediný, týkající se aktuálních témat, který to dokázal a to mne více než těší a zavazuje,