ROI BLOGU

Pohybujíce se více než čtvrtstoletí ve firmách slyšel jsem už mnohokrát otázku „A jaká je ROIka“, How is the ROI? či Wie ist das ROI Herr Rada? Vypadá to, že Return Of Investment, je to první a poslední co firmy a jejich management zajímá.

Podívám-li se na svou práci blogera, nenapadlo mne, až do dnešního ranního jednání s jedním klientem, se na tuto mou každodenní činnost podívat právě očima ROI a proto to nyní napravím.

Takže jaká je ROI blogu?

Různá.

Záleží totiž na několika aspektech. Tím prvním je, zda-li si blog píšete sami (jak to činím já) či si na jeho psaní najmete pracovní sílu (jednotlivce), či například marketingovou společnost, která se PR převlečeným do formy blogu živí.

Na trhu jich je dost a většina velkých firem, politiků a dalších hráčů na trhu, preferuje za sebe nechat v blogu, mluvit někoho jiného. Podepsaný je samozřejmě pan generální ředitel, či jiný z ředitelů, či jak je tomu například v japonských korporacích sám prezident.

V případě, že si píšete blog sami je oním „R“ hodnota Vašeho času. Tu si stanovujete sami a často, ji si ji tak sami pro sebe ani nepočítáte, takže je tam číslo nula.

Toto číslo je i v případě druhém, jen má před sebou několik bratříčků a sestřiček a v čele stojí číslice vyšší než nula. V minulosti mi bylo nabízeno a do dneška je, že příspěvky do firemního blogu budou psát profesionálové. Částky se pohybovali od desítek tisíc měsíčně po půl milionu, a to za poloviční frekvenci, než jakou píši již přes tři roky blogy já sám.

Kde je tedy ono „R“?

V mém případě je to u telefonátů začínajících slovy „Dobrý den pane Rada, četl jsem Váš blog…“

Po nich totiž rozhovor pokračuje často nabídkou spolupráce, resp. žádostí, zda-li bych se nemohl podívat u nich v závodě na to, či ono téma, či nemohl realizovat přednášku pro zaměstnance.

Od doby, kdy jsem se rozhodl, že cvičně zkusím na chvíli psát každý den blog, uteklo již několik let. Blog se pro mne stal nedílnou součástí mého života i mé práce, která s ním úzce souvisí. Nepíšu-li, tedy nesdílím-li, něco mi schází.

Maličkost.

Dech. Voda. Jídlo. Psaní.

Myšlenky pak vřou v hlavě jako voda v hrnci a tato hrozí puknutím, nevypustím-li je ven.

ROI mých blogů spadá do kategorie REVERSE ROI, považuji je totiž uhrazené ještě předtím, než poprvé udeřím do kláves.

Bohužel si myslím, že v případě placeného, nájemného blogování, je ROI rovno nekonečnu, stejně jako v případě mnoha marketingových nákladů. Budete „vidět“ a tím vše skončí. Opět to totiž budou muset být Vaši lidé, či najatí telefonisté, včetně chatbotů, kteří tváříce se jako přítel, budou míti za cíl získat vše co máte a dokázat Vám, že i když už nic nemáte, musíte si přeci ještě tuto službu, či věc koupit, protože bez ní, prostě nemůžete žít.

V posledním týdnu mne překvapilo, že dva mladí lidé, jejichž věk nečítá ani polovinu mého, řekli při osobním jednání, že blog je ztráta času, stejně už nikdo nečte.

CO mne však zaujalo je skutečnost, že oba, začali jen několik dní po našem setkání a předání zkušeností blogovat a udělali na svém webu změny, které jsem navrhl (a oni s odporem zavrhli).

Ale tak jde život a je třeba si uvědomit, že za úspěchem jsou příběhy a blog je cesta, jak je mohu předat dál. Protože jsou však osobní, nájemné síly nejsou tím pravým ořechovým.