Ticho a Tabula Rasa

Je první pondělí po zavedení GDPR a na mém počítači stejně jako na mém mobilním telefonu a v mé poštovní schránce je ticho. Krásné a Blažené, stejně jako ten, kdo mu naslouchá. Neudělil jsem souhlas nikomu, aby pracoval s mými daty, a tak jsem zmizel ze světa-

Dnes jsem na cestách a telefon hraje opět mou vlast a neruší ji nikdo a nic

Projížděje krajinou všiml jsem si, že ji zase vidím, celou, nerozřezanou billboardy a nápisy jak s tím, či oním, se budeme mít líp.

Jedu krajinou a kolem mne vozidla zbavená okovů poznávacích značek, vznášejí se nad vozovkou poháněna úsměvem a často i zpěvem majitele, či majitelky.

Projíždím místy, která dříve měla jména a nyní, zůstala bezejmenná, genderově vyrovnaná. Namísto názvů zůstaly jen GPS souřadnice, které shodou všech moudrých, byla vyjmuta z nařízení o ochraně osobních dat, vždyť jsou to jen čísla a čárky a tečky, nic víc.

Jedu krajinou

Neznámou

A už se těším, jak na dalším odpočivadle zastavím, otevřu dveře a vyjdu do neznáma vychutnávajíce si každý krok v krajině, které jsem nyní blíž než kdy předtím. Nedělí nás statky. Nedělí nás víra. Nedělí nás dvojakost a stejně tak i věk, jako by přestal býti důležitým a barva kůže ta má podobná kůře která tak dobře hořela kdysi ve vzpomínkách, které jsou také pryč.

Vše je nové.

Jsme zase dětmi.

Jen naše hračky jsou trochu větší a těžší.

Najednou na ruce přistane mi – stvoření s párem blankytných křídel.

Kdysi mělo jméno a dnes, mohu mu jej dát sám, vždyť na začátku věků jsem zase a tam mohu jména dávat beze strachu, že bych jiná poškodil.

Budu mu říkat Létálek Nebeský, protože stejně jako mraky i on, vznáší se nad mou hlavou.

Mám za sebou krásný týden s mužem, který žije život dlouhý téměř jedno století a nechce zapomínat, neb tabula rasa, byla jeho doménou po většinu života, kdy vkládal na ni svou lásku a um, dávaje je jiným. On má své jméno a vždy jej bude mít, stejně tak já.

Máme ho, jako máme tvář, která patří nám a ač s časem mění se, stále nosíme ji hrdě a čelem otáčíme se tam, kam chceme jít.

Nemám co skrývat

Tak proč se bát, vždyť život je tak krásný, když každý den znovu a znovu začíná na prahu očních víček, u brány zvukovodů a v kalíšcích jazyků

Každý dotek je mi nový a nový je i sen

Který právě končí

Tak radujte se

Je další

Den

Děkuji GDPR