Snad poprvé ve svém blogu si dovolím perex použít pro předložení hádanky. Co je to? Žije to 10 m pod zemí a žere to kameny? Není jednoduchá, proto Vám dám odpověď. Kamenožrout Zelený. Nyní druhou. Hodím-li do 20 m hluboké studny kámen, po kolika metrech dopadne?
Nevíte?
No přeci nikdy, v 10 m ho sežere kamenožrout zelený.
Ačkoli někteří z Vás mne považují za psychicky labilního a namísto do světa by mne nejraději poslali za zdi léčebny, jen kdyby z toho něco káplo, ovšem za ledvinu abstinenta by možná bylo víc, kdo ví.
V každém případě bych Vás rád ujistil, že se necítím psychicky labilně, a i fyzickou stabilitu mám díky elektrické jednokolce abnormálně dobrou. To vše zmiňuji z důvodu, že pokračování článku není výmyslem mé choré mysli, ale realitou. Tuzemskou realitou.
Realitou, kde za nic nemohou lidé.
Peníze nekradou lidé, ale věci, které sami vytvořili.
Podívejte se na takový tunel.
Díra odněkud někam jinam a kolik peněz sežere každý den. A to jí lidé dávali při stavbě tolik lásky a tolik razítek obětovali, a dokonce i přestřihli sváteční pásku, ještě svátečnějšími nůžkami a on teď, nevděčník ŽERE A ŽERE. Někdy to vypadá jako kdyby tuzemskou republiku navštívili LONGOLIERS.
A teď se ukazuje, že to není zdaleka vše.
ŽELEZNIČNÍ KOLEJE jsou stejně nenasytné. Žerou totiž miliardy a s chutí.
Píše se o tom v ekonomickém deníku E15.
Jen v článku jde o 68,1 Miliard, ale autor nějak pozapomněl na Plzeňskou specializaci, kde dochází k společnému soužití tunelu a kolejí a miliardy letí jak o závod. Z Původních 3,79 Miliardy vysoutěžených v soutěži výhercem, cena vyrostla o 28% na 5,113 miliard a to ještě neleži v tunelu koleje. No nedejte 426 milionů za minutu teoretického zrychlení cesty vlakem mezi Prahou a Plzní.
Jak bývá v tuzemsku zvykem, tisk ukáže, za co bude viník oslavován.
Všichni si zanadávají
Aby následně byla ušetřena práce policie, a vyšetřovatelů, kteří sice ví, ale proč by se snažili, viník stejně bude nevinný, když ne z meritu věci, tak ze svého postavení bezúhonného.
Stejně jako na železnici však letí miliardy i na dálnicích, ale i silnicích, a dokonce i na chodnících měst a obcí. Je třeba fascinující pozorovat v Plzni pokladače velkých kočičích hlav na trolejbusové a autobusové zastávky, aby za několik měsíců, kdy se původně rovná plocha zvlní, začali s rozborem a novým pokládáním a přitom dokáží, že na stejné ploše zbyde pár desítek kočičích hlav navíc.
Prostě přebývají
A ti hodní pánové si je rozeberou a jistě použijí pro dobro dalšího projektu, na který budou s velkou slávou odeslání, za odměnu, než se vrátí, aby svou činnost zopakovali. Jsem zvědav, kolik na dané zastávce zůstane kostek po páté, či desáté opravě.
Ještě že máme čím platit
Ti co sami nepracují, totiž mají na rozhazování vždycky peněz dost.