Práce prostá je moc Sprostá

Titulek k dnešnímu příspěvku mne napadl jednoho nedělního rána. Neděle stejně jako ostatní dny je pro mne dnem pracovním, protože si uvědomuji, že nebudu-li se svému cíli věnovat každý den, nebudu ho moci dosáhnout.

Myslím, že podvědomým impulsem byla i skutečnost, že výměnou saka a obleku za pracovní oděv zvaný montérky, kdy z původního zbyla jen kravata, způsobily, že jsem začal být pro některé skupiny lidí neviditelný.

Připomíná mi to dobu několik let po sametové revoluci, kdy jsem se vrátil z Velké Británie, kde jsem strávil téměř rok života jako jeden z prvních mužských AU-PAR. Po návratu jsem si hledal práci s představou, že člověka s plynulou angličtinou, poměrně slušnou němčinou a vynikající ruštinou budou všude vítat s otevřenou náručí. Standardní náborový proces v kancelářích často zaplněných cigaretovým kouřem vypadal nejčastěji takto.

Dobrý den mluvíte anglicky

Ano plynule, právě jsem se vrátil po ročním pracovním pobytu v Anglii. Chcete mluvit anglicky?

To nebude nutné, stačí když mi ukážete certifikát.

Žádný nemám, nepovažoval jsem za nutné studovat jazyk, jen se ho naučit plynně používat.

Nemáte ani diplom z Vysoké školy.

Já nemám vysokou školu, vzdělání jsem ukončil, jak je uvedeno v CV, maturitou, kde jsem z angličtiny absolvoval maturitní zkoušku.

Děkujeme, ozveme se.

….

Právě tento pocit se mi vrátil, když jsem nabídl spolupráci v tuzemsku působícím SCIENCE CAFE a předtím Institutu Cirkulární Ekonomiky, Ministerstvu Životního Prostředí, Nadaci Ellen MacArthur a dalším institucím, které o práci již vykonávám hodně mluví.

Montérky nejsou pro ně dostatečně atraktivní.

Je to však možná jinak.

Když se totiž ukáže, že svět je možné nejdříve měnit a pak teprve hovořit o tom, jak jsem to udělal a hovořit o odměně za vykonanou práci, mohl by se někdo pozastavit nad tím, kolik lidí a institucí a prostředků je vynakládáno na to, aby se mluvilo, aniž by se něco udělalo.

A co hůř. Mohlo by se začít uvažovat o tom, že kdyby se dané prostředky investovaly do změny, fyzické změny, mohl by svět vypadat naprosto odlišně a odlišně by se mohli začít chovat i lidé, kteří zatím tak poslušně platí desátky a chodí na přednášky a konference o tom, co by se mělo udělat.

O to větší mám však radost narazím-li na partnery, kterým mé montérky doplněné kravatou nevadí, naopak dokáží ocenit, že žiji dle toho, jak káži, a to co lidem sdílím je praxe, ne teorie a v dnešním článku bych jim chtěl poděkovat a zmínit je. Jedná se o:

V každé z vyjmenovaných společností jsem nalezl domov. Lidi, kterým záleží na tom, co dělají. Na tom, co po nich zůstane v myslích a srdcích těch pro které to dělají. Lidé, kteří svou práci nedělají pro svůj zisk a osobní obohacení.

To jsou lidé kteří mění svět a já jsem rád, že jim svou troškou mohu na jejich cestě pomoci.

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář