EMOCE

Dnešní příspěvek bude velmi odlišný od většiny ostatních, bude totiž o emocích. Bude to něčem, co bylo a je součástí všech ostatních, a i proto se staly přehlíženou a nevnímanou položkou. Jistě si vzpomínáte, jak jsem nazval jízdu na elektrické jednokolce – E-MOTION, tento výraz není jen Elektro-mobilitou ale právě i emocemi, kterými je nabyta.

Emoce, o kterých chci psát dnes, však s osobní elektromobilitou přímo nesouvisí.

Jsou o prvním týdnu měsíce září 2019, týdnu tak naplněném emocemi, že mé sobotní vyprávění s flétnou, v prázdné Pracovně nejlépe popsala dávno předtím, než vzniklo malířka a básnířka, nazvala jej STARWAY TO THE SOUL TOWER, čili SCHODIŠTĚ DO VĚŽE DUŠE.

Posuďte sami, zda-li tóny a obraz jsou tím, co si pod názvem představujete Vy sami.

Co způsobilo ony silné emoce?

Byla to nejen setkání s lidmi jako Jana Adolfová – Pastelka, která po našem setkání mohla spát, protože věděla, že konec projektu CRAYOLA byl jen začátkem další, krásnější, a hlavně smysluplnější cesty. Byly to diskuze s lidmi a jejich myšlenkami, ale byla to i informace o nominaci a postoupení do finále o titul ZAKLADATEL ROKU, v soutěži, do které jsem byl nominován.

Po nominaci v roce 2017, která proběhla bez většího zájmu, byl rok 2019 naprosto odlišný.

Zprávu jsem dostal po fyzicky náročném 15ti hodinovém pracovním dni, který jsem začal v šest ráno ruční nakládkou 383 ks kabelových bubnů, které jsme zachránili před cestou na skládku a skončil pětihodinovou výukou a prezentací jízdy na elektrických jednokolkách, kde si přes 250 lidí mělo zájem vyzkoušet jaké to je.

Večer po příchodu domů jsem našel v e-mailu zprávu uvedenou v článku pro server www.inodpady.cz

Informaci o nominaci a možnosti hlasování jsem zveřejnil, tak jak jsem zvyklý na sociálních sítích.

To, co následovalo ráno, když jsem otevřel ve své Pracovně notebook mi vehnalo slzy do očí.

Byly to gratulace.

Gratulace lidí známých i neznámých a všichni mi sdělovali

ODHLASOVÁNO

Mnozí dodali dokonce snímek obrazovky.

A všichni říkali – ZASLOUŽÍTE SI TO

Když tyto řádky píši, jen dva dny po této smršti, stále mám slzy v očích, před kterými se mi promítají tváře všech, s nimiž nalezli jsme společnou řeč. Muži, ženy, děti, senioři, bez ohledu na místo, kde žijí, povolání a věk, všichni rozhodnuti pomáhat stavět svět bez odpadů a plýtvání se mnou, každý vkládající srdce a s ním i svůj um, tak aby domov, který máme byl opět onou modrou perlou vesmíru, jakou si zaslouží být.

Výhrou nejcennější byla by možnost před televizními kamerami a médii ukázat, že na vytvoření světa bez odpadů a plýtvání nepotřebujeme politická rozhodnutí, a miliardy miliardářů. Nepotřebujeme ani nikdy nekončící stávky, jejichž výsledkem je jen stávkování. Jediné co potřebujeme je začít, nyní a teď a předcházet vzniku odpadu tak jak jsem to ukázal v druhém videu na svém youtube kanálu, v Novoročním přání roku 2014.

I když nevyhraji, půjdu dál a Vy, kteří budete číst tyto řádky šest měsíců po jejich napsání či později vězte, že neustanu, dokud SVĚT, který neuvidím v očích všech, kdo svým hlasem řekli děkuji i těch, kdo si ještě neuvědomili, že rozhodnutí, zda-li budou žít na skládce, či Modré planetě, záleží jen a pouze na nich samotných.

Děkuji Vám a za své emoce a slzy se nestydím. Není totiž proto žádný důvod.