Zákony psané Zločinem

S čí dál větší frekvencí se setkávám se skutečností, která mnohým uniká. Zákony si píší ti, kdo podle nich nebudou žít. Budou však žít z nich. Zákony stávají se prodejním artiklem a prodejcem skoro stejně dobrým jako hlavy státu.

Nejsem však odborníkem na všechno, a proto se podívám jen na ty, jejichž obsah je poplatný trendu uvedenému v perexu.

Jedná se o ODPADOVÝ ZÁKON

Mantru pátého nejprofitabilnějšího průmyslu světa.

Zákony, o nichž redaktor HN DNES píše

„Snad v žádném oboru se momentálně nepohybuje tolik lobbistů jako v hospodaření s odpady. Vláda a parlament na podzim rozhodnou o zákonech, které nastaví nové mantinely pro fungování oboru s obratem desítek miliard korun ročně. Jedním ze sporných bodů je zavedení zálohovaných PET lahví a plechovek.

Kromě obalů řeší zákony prodloužení doby skládkování odpadu do roku 2030, růst poplatků za vyvážení popelnic nebo způsob nakládání s elektroodpadem.“

Zbytek článku je pro mne a další nepředplatitele zamčený, jeho obsah neznám, stačí mi však první slova abych viděl, že pan redaktor je možná zaměřený na ekonomická témata, ale jeho články mi připomínají dobu, kdy výsledek zkoumání a pokroku byl dán ještě dříve, než se s ním začalo.

Ne nadarmo, je vlastník média, pro které pan redaktor píše, jedním z nejbohatších Čechů a ve svém portfoliu má, i odpadové hospodářství se speciální slabostí pro hlavní město.

Jak jsem uvedl o odstavec výše, je text článku zamčený jen pro předplatitele, a proto bych jim rád položil několik otázek, týkajících se textu.

1. Je součástí zmiňovaných změn i nová definice pojmu odpad?
2. Jak je řešena systémová prevence vzniku odpadu?
3. Je zmíněno, že skládkovat se mělo přestat již v roce 2012 a tuzemská odpadová lobby již úspěšně 6x termín odsunula?

Vím, že jsou to drobnosti, ale považuji je za důležité, a to kromě jiného i proto, že v námitkových řízeních k novému zákonu figurují buďto lidé najmutí odpadovými firmami, nebo lidé, kteří se tváří, že proti odpadu bojují, ve skutečnosti se však jejich cílem nestalo vítězství, ale neutuchající boj, který sebou přináší neutuchající zdroj osobního zisku.

V okamžiku, kdy odpadové hospodářství ukázalo svou ekonomickou sílu, začal se měnit přístup k odpadu a plýtvání. Začalo se stávat novým Normálem.

Ač NEPLÝTVAT bylo standardem, PLÝTVÁNÍ jej převálcovalo.

Vývoj nebyl původně tak rychlý, ale byl od počátku sofistikovaný a jeho práce s psychikou se začala nejvíce rozvíjet až v druhé polovině dvacátého století, nejvíce však od sedmdesátých let, tedy od doby, kdy jsem sám přišel na svět.

Já si jej pamatuji ještě z doby PŘED-RECYKLAČNÍ, resp. PŘED-TŘÍDÍCÍ.

To byla doba, kdy na jeden panelový dům s 18 byty stačil jeden kovový kontejner, jehož odvoz byl pravidelně realizován jednou týdně.

Stačilo to.

Pak se objevil další…

A byl naplněn

Pak se začaly objevovat zprávy o recyklaci a nutnosti třídění a přibývaly další odpadové nádoby různých velikostí a s nimi se navyšoval i objem odpadu do nich ukládaného, jak proces plýtvání krásně nazývá zákon o odpadech.

UKLÁDÁME ODPAD

A spolu s ním ukládáme i svou ostražitost a logiku, které se nechaly tak snadno ovlivnit psychologickou hrou na čistou budoucnost.

Dokud zákony necháme i nadále psát ve formě výprodejového letáku, budou psány lákavě, prodávány na velkých barevných cedulích v jejichž patičce bude malým bez zvětšovacího skla nečitelným písmem uvedeno, že v této výhře všem, kromě autorů, budou vylosovaná čísla prd platná.