ŠEST JE PŮLKA TUCTU
Je to tak dnešním příspěvkem budu opět na šesti měsících, které mám tu čest ve svých cestách časem navštívit. Je to zatím nejdelší doba, kterou jsem dokázal nahlédnout do budoucna a pro ty, kteří neví, co to znamená, jen upřesním 131.
131 příspěvků napsaných navíc
Jeden příspěvek, jeden pracovní den v kalendáři
131 dní, které krok za krokem mám tu čest, podnikat tam, kam se ostatní bojí i nahlédnout. Přitom stačí tak málo, jen vykročit.
Poslední dny jsou neuvěřitelně nebité událostmi a lidmi
Jana, Shila, Andrea, Jakub, Pavel, Jiří, Iva, George.
Tolik lidí, tolik příběhů, tolik síly a energie v jedné malé Pracovně jednoho malého člověka
Tolik těch, kdo nechtějí mluvit o změně světa, ale chtějÍ ji vzít do vlastních rukou a berou ji. Berou práci jako dar, stejně jako lásku.
Když vejdou, zůstanou, stejně jako jejich slova.
Nikdy jsem si nemyslel, že za mnou budou jezdit lidé, kteří cítí to samé, co já.
Nemyslel jsem si, že mohu napravovat svět, a přesto to jde.
Nejsem snílek, protože jsem pochopil, že kdo si chce splnit sen, musí se probudit, a to mnozí ještě nedokáží. Nemám nic a dávám vše.
Nic mít nebudu, a přitom vše mám
Dnes sedím v Pracovně a píši řádky poté, co jsem již po šesté znovu a znovu opakoval text další z mých přednášek určený k otevření očí těch, kdo ještě sní. Často totiž jejich sny nejsou vlastní, ale do spánku podsunul je někdo jiný.
Když se jednomu z návštěvníků ztratilo štěně, zatímco on se mnou projednával možnou spolupráci a učili jsme se navzájem, nepomohlo volání, ani pobíhání a jízda po okolí. Zklidnili jsme mysl a pomohlo nám to najít cestu.
Rád bych tímto poděkoval jak strážníkům městské policie, tak pak hlavně pracovníkům psího útulku skrytému v rohu plzeňských Borských polí, kteří necelou hodinu po našem zjištění předávali šťastné štěně jeho šťastnému majiteli, kterému se vrátil přítel.
Radost byla obrovská na všech stranách
To je cesta, kterou je nutné se ubírat.
Zatím ztrácíme bez možnosti návratu. Litujeme ztráty tak dlouho až se litování stane standardem a truchlení cestou, bez světla, které čeká na své objevení. Světla, které je tak blízko, je za zavřenými víčky, které u sebe drží jen cizí sen.
Prezentaci, kterou připravuji nazývám PROBUZENÍM (Wake up call), protože právě toto, i když není příjemné je nutné pro další krok k dosažení cíle.
Nepatříme druhým, patříme jen sami sobě, a sami sobě se i odpovídáme z činů a skutků, či nečinnosti a přihlížení. Místo transparentů změna v sobě.
Nic nestojí, občas bolí, ale bolest jen připomene, jaký dar nám byl dán
Dar žít a přemýšlet
Poslouchám hru flétny, tóny, které nahrál jsem před dvěma dny a je mi, jako bych na vlnách času byl mnohem dál, ale vím, že nebudu skákat, nechci totiž přijít ani o jediný ze dní, které dostal jsem darem pod Vánoční stromeček v balíčku s nápisem
ŽIVOT
