Rok 2019 byl rokem klimatických změn. Ne že by jimi nebyl postižen rok předchozí a ten a před ním a řada dalších, ale až v roce 2019 se začalo o probíhajících změnách mluvit nahlas a to někdy, velmi nahlas a začalo se protestovat. Do ulic světových metropolí s pravidelností sobě vlastní vyráželi další protestující.
Někteří se připoutávali k budovám, tak jako dříve ke stromům, jiní, ti co neměli příslušné vybavení přilepovali se tamtéž, či na chodníky a cesty, blokovali se ulice tichými protesty, a za křiku a nadávek obou stran, bez ohledu na pietu, držel se řád.
Kromě ulic zněla rozhořčená slova i na polických kolbištích a v médiích.
Výstavy a Veletrhy by se neobešli bez výrazu UDRŽITELNÝ „SUSTAINABLE“ ve všech jejich podobách a objem konferencí na toto téma se zmnohonásobil.
Jen cirkulární ekonomice se věnovalo doma i ve světě desetkrát více prostoru a času
Konference stíhá konferenci a není čas na oddech.
Strojírenský veletrh v Brně vyhradil prostor Institutu který cirkularitu má nejenom na programu a v názvu ale i v pracovní náplni.
Osmého října 2019 se stal INCIEN lokálním členem „CIRKULÁRNÍM HOTSPOTEM“ Holandského cirkulárního hotspotu, který je členem mezinárodního cirkulárního hotspotu, který je vlastně holadským cirkulárním hotspotem.
Přiznám se, že po točení hlavy z cirkularity minulých let mi začalo být i horko, což je asi důvod, proč byl přidán výraz hotspot.
Trochu mne překvapilo, že mezi zakladateli holandské verze není Diana Den Held, která s konceptem CRADLE TO CRADLE, jenž je vlastně jednou z forem cirkulárního přístupu ještě vloni objížděla svět, ale jistě by se našlo vysvětlení, já ho však hledat nemohu.
Nemám totiž čas.
V době, kdy slavnostně za asistence kamer a médií, v krásných šatech a krásném sálu ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky Soňa Jonášová podepisovala za potlesku Czechinvestu potřebné dokumenty, nakládal jsem já na kamion dalších 350 ks kabelových cívek, které se podařilo zachránit před skládkou a tím, aby se po jedné cestě staly odpadem.
Půjde-li to tímto tempem dál, tak zdesetinásobení počtu konferencí a eventů cirkulární ekonomiky bude v roce 2020 znamenat ze stonásobení. Každé tři dny tak někde budou probíhat jednání krásných lidí, v krásných prostorách, jištěni klimatizací a pevnou střechou před nepřízní klimatu, aby hovořili o tom, že je o tom třeba hovořit, protože nebude-li se o cirkulární ekonomice hovořit, nebude možné cirkulárně žít, ani tvořit.
A to je přeci jasné.
Kdyby nebylo, zavede se téma do výuky na šech stupních školství, a to hned vedle lekcí o odpadové pyramidě a zázraku zvaném 3R – REDUCE, REUSE, RECYCLE, či chcete-li o odpadové Pyramidě.
Nebude čas na to ptát se proč je třeba oddalovat ukončení skládkování
Nebude čas na to ptát se zda-li by nebylo lepší odpad jednou nevytvořit, než ho nekonečně spravovat.
Nebude čas na nic, jen na cirkularitu.
Namísto vzpřímených zad, začnou se i páteře zakulacovat a namísto chůze, mohli bychom zkusit pohyb před ladnými kontinuálními kotouly, které stanou se následně přirozeným způsobem pohybu pro všechny, staré i mladé.
Přeci jen každý dobře ví, že peníze se točí
A odpadový průmysl je štědrým podporovatelem všech aktivit, které změnu oddálí na časy tak vzdálené, že už na ně není ani třeba myslet.
P.S. Po zařazení článku do redakčního systému se na síti LINKEDIN k mému komentáři objevila reakce INCIEN, která evokují mylnou představu o tom, že CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA a INDUSTRIAL UPCYCLING jsou jedno. NEJSOU!