101

Přesně tolik let uplynulo od založení Československé republiky. Státu, který byl založen na truc (vel)moci a mocnářství, republiky, kterou založili moudří lidé pro národ hovořící stejnou řečí, pro národ hrdých vlastenců s rovnými zády a hrdostí vepsanou ve tvářích.

Den založení Československé republiky je státním svátkem a já, i přesto, ráno jel jsem na své elektrické jednokolce do Pracovny, abych mohl dál měnit svět. Za tři hodiny začínat bude další tréning jízdy a kdo ví, co mne ještě čeká.

Rozhodl jsem se jízdu v tento památný den natočit na video, abych ukázal, že i v dalším městě je E-MOTION ideálním dopravním prostředkem pro dopravu mezi bydlištěm a pracovištěm. Stejně jako v letech minulých, chtěl jsem však zaznamenat i tvář města v den oslav 101 výročí založení republiky, jejíž je stejně dlouho součástí.

Učinil jsem tak i v minulých letech, a tak může každý posoudit, jak se oslavy vyvíjí.

Je 28.října 2019.

Takto vypadala Plzeň před třemi lety

Jel jsem trochu později než dnes, jel jsem na jiném stroji, přesto mi výraz města připomíná obrazy, které viděl jsem dnes. Některé však scházely.

Výrobna šedivých mračen

Lidé spící u prahů domů

Prázdnota existence

Náměstí, vždy plné atrakcí, stánků, pódií, je liduprázdné, zbyly jen střepy rozeseté mezi dlažebními kostkami. Plzeň není a nebude městem lidé chodících na boso, dětí běhajících po dlažebních kostkách jen tak, bez bot, užívajíce si chladu.

Našel jsem krásné video vytvořené z fotografií ukazující Plzeň v letech 1913 – ????. Dle záběrů bych odhadoval, dobu těsně před začátkem, či po konci první světové války, která vzniku republiky předcházela. Video vytvořil pan Jiří Dědek Mucha a já mu tímto děkuji.

Když už jsme u té historie, rád bych sdílel ještě jedno video vytvořené z fotografií, tentokrát jej vytvořil pan Miloš Rous a zachycuje mnohem delší časový úsek historie města v němž já sám již 21 let žiji.

Při pohledu do minulosti vidím v Plzni něco, co mi při projížďce městem scházelo. Lidi. Posoudit rozdíl můžete Vy sami.

Bylo mi z toho smutno, možná i proto, že střepů na chodnících bylo o to více, čím větší prázdnota na mne doléhala. V Pracovně jsem se proto rozhodl vyjádřit poděkování zemi, v níž s malými přestávkami žiji, své poděkování, které patří nejen místům, po kterých chodím, jezdím, a v nichž žiji, ale i lidem, kteří novou zemi vybudovali a dali lidem pravidla, podle kterých by měli všichni, včetně nich samotných, žít.

A toto je největší rozdíl mezi otci zakladateli a dnešními syny hrobaři