13 důvodů proč se nebát budoucnosti

0 Komentářů

Tak na tento titulek jsem narazil jednoho podvečera a podíval se dvakrát na datum. Důvodem byla vzpomínka na dobu, kdy jsme se učili, že se Sovětským Svazem a soudruhy ze spřátelených socialistických zemí se nemusíme bát nikoho a ničeho. Dokázal to, rychlostí pomoci v srpnu 1968.

Věty soudružky učitelky se mi vybavují, jako kdyby je pronášela včera.

Dnes však budoucnost nepředvídá Rudé Právo, ale deník jednoho z tuzemských miliardářů

Přemýšlím nad tím, co vidím v továrnách

Přemýšlím nad tím, co vidím na ulicích

Přemýšlím nad hojností lesa poté, kdy z posledních sil odevzdával trnovou korunu slunci

Přemýšlím nad lidmi, kteří vedou národy a rozdávají si řády

Přemýšlím o sloganech, jež říkají čtenáři jsou nejlepšími vůdci

A mám jeden malý problém. Nemohu si přečíst, proč bych se budoucnosti neměl bát. Schází mi totiž předplatné a bez toho nemám na budoucnost nárok.

Budu pravděpodobně i nadále tápat v temnotě přítomnosti a na výlet se chodit dívat jen k zavřenému oknu.

Jsem na rozcestí času

Ráno pět měsíců v minulosti, v Poledne dnešek a k večeru sedm měsíců v budoucnu sleduji obrazy, které mne nutí se zamyslet, čeho bych se to měl nebát.

Snad toho, že voda bude stát víc než život

Snad toho, že Zem přestane být schopna udržovat konzistenci celku

Snad toho, že skutečným stane se virtuální

Stačí jen digitalizovat člověka a bude vyřešeno

Jasně a definitivně

108 MB fotoaparát a paměťová karta zas jen na 10 fotografií jejichž vyvolání bude ukazovat, že na to máme. Na dvoře králů bez koruny přehazovány budou vidlemi jedničky a nuly, kdo první je zvedne vyhrává. Čip pod kůží namísto přiděleného čísla na předloktí, pro lepší evidenci a komunikaci.

Kdo mluví, je potrestán.

Zase nad hlavami rudá vlajka jen srp s kladivem nahradily hvězdy stejné barvy

Označení kantonu, další ze svobodných zemí, kde lampy mají oči a zdi uši vše spojeno s digitální pamětí s předdefinovaným obrazem správného člověka, dobrého občana.

Na dveřích zámky s univerzálním klíčem

Ráno probuzeni radostným zpěvem náramků, jež nejdou sundat a šeptají rady do života.

A ti co ještě nejsou digitalizování za trest čekají a hledí na displeje v přestávce mezi další lekcí prvního jazyka.