Prostá Pravda

Dovolím se nepoužít Politická PPP, dovolím si nepoužít ani vyjádření, že pravda je sprostá. Budu i nadále mluvit tak, jak mne naučili mí rodiče a prarodiče, tak jak mne naučil můj život, tak jak to považuji za správné, tedy srozumitelně, jasně a bez urážek.

Odpadové nádoby patří bohatým, plní je a platí za ně chudí.

Když mi tato skutečnost vytanula na mysli poprvé, zaujala mne, neměl jsem však mnoho času na její zpracování, protože jsem zrovna nakládal další kamion jednorázovými kabelovými cívkami, které se mi podařilo zachránit od cesty na skládku.

Bylo jich již přes 10.000 ks

A je zvláštní, jak se tělo, v případě pravidelné zátěže, dokáže přizpůsobit. Dřívější únava, bolest zad a svalů, už nenastává a já tak dostávám další důvod věřit, že smyslem práce, a to v tomto případě té fyzické, je kromě jiného i budování zdravého těla.

V každé případě se musím vrátit k myšlence, kterou jsem uvedl v úvodu

Chudí platí bohatým

Podíváme-li se do historie zjistíme, že svým způsobem to tak bylo vždy. Poddaní platili vládcům, poražení vítězům, chudí bohatým. Ovšem až nyní, a že to je poprvé v historii, se oba světy (které jsou diametrálně odlišené) setkávají na jednom místě – U ODPADOVÉHO KOŠE

Zatímco ti první k němu míří, aby něco vyhodili, sledují ti druzí, kolik peněz zase vydělali.

Ti první to dělají proto, že ti druzí jim k tomu dali návod

Ti druzí proto, že zjistili, že investovat málo do lidské psychiky, může přinést hodně do osobní kapsy.

S ohledem na přibývající objem odpadových nádob a míst sloužících na ukládání odpadu, roste samozřejmě i celkový odpad generovaného odpadu. Více popelnic, více odpadu.

S tím spojený tlak na čistotu, pod kterou se samozřejmě rozumí vyhození věci do kontejneru správné barvy, je geniální existenciální strategie „společnosti vyhazovačů“ nebo-li „throw-away-society“, jak udávají některé zdroje.

Je-li nablízku odpadový koš, či popelnice, neběží nám hlavou myšlenka zda-li vyhodit, či nikoli, nýbrž obava o to, aby koš měl správnou barvu.

Naše myšlení se přizpůsobilo našemu chování.

Pro odpadový průmysl jsou státem investované prostředky do environmentální výchovy dobrou investicí. Nemusí je platit ze svého a mají zajištěn růst profitu na další dekádu. Politici svými kroky, které nazývají environmentální politikou států zajišťují nejen další odsun konce skládkování (v tuzemsku již pátý), ale i to, že navýšení skládkovného budou odpadové společnosti moci generovat mnohem větší zisky než doposud a to bez toho, aby jen o milimetr změnily vzorec svého chování a začaly se snažit o to, za co jsou placeni, tedy o to, aby všude bylo čisto a odpady byly zpracovány.

To politik za svou vstřícnost nepotřebuje. Stačí mu jen pravidelné platby na zahraniční konta, či čas od času výlet na zahraniční služební misi, kde ho čeká zasloužená odměna za práci pro stát

A těm nejpilnějším jistě přibyde na hrudi řád, či medaile doplněná stiskem ruky zalité studeným potem a dechem kombinujícím zápach kouře a alkoholu pro pevné zdraví.

Chudí platí bohatým

Dobrovolně.

Pořád

Bude tomu tak, dokud budou plnit odpadkové koše a nestarat se o to, co se s jejich obsahem děje.

Už se však těším, až přestanou a začnou se chovat jako první u továren, jejichž vedení rozpoznalo, že je lepší generovat profit než odpad, a to je ta správná cesta.

P.S. v jednom z minulých příspěvků jsem Vám slíbil, že ukážu, co to znamená ložit ručně použité kabelové cívky na kamion, tak dnes svůj slib plním. Při této nakládce jsem takto uspořádal na korbě kamionu něco přes 4 tuny materiálu, a to v průběhu jedné hodiny.