Vítejte na šrotišti

Ne vážně. Vedle odpadkového koše Evropy a nejenom jí, se objevilo evropské šrotiště. Píší to v tisku. Je v zemi s nejdražším hřbitovem nových aut na světě. V zemi zbourané zdi a matky národů, trpící silnou dávkou sklerózy stejně jako tuzemský pán hradu.

Tak přesně tyto myšlenky mi běžely hlavou, když jsem si přečetl následující titulek magazínu EURO

Němci rozebírají 22 reaktorů. Na největším jaderném šrotišti světa vzniká nový byznys

Zprávu jsem si přečetl krátce poté, co jsem se dozvěděl, že ve světě je v provozu 449 Jaderných reaktorů. Přiznám se, že mne toto číslo překvapilo. Nevím, zda-li pozitivně, či negativně, prostě překvapilo. Spolu s ním mne však překvapilo, že tyto reaktory vyrábí z celkového globálního množství elektřiny jen 11%.

Dlouho jsem žil v přesvědčení, že jaderná elektřina, resp. jaderné elektrárny, tak jak to bylo vždy jejich vlastníky, vládami a finančními institucemi předkládáno, jsou klíčovým a nejdůležitějším zdrojem energie, a proto se vyplatí do jejich výstavby nejen investovat, ale i investovat do řešení otázky co s jaderným odpadem.

Paní Drábová vypadala na poslední diskuzi o vývoji klimatu a řešení odpadové krize, jako osoba, která by si přeci nic nevymýšlela, či snad ano?

Už dlouhá léta, víceméně od zahájení diskuze o podpoře udržitelných zdrojů energie, se hovoří o vyváženém energetickém mixu. Mixu, který bude „odolný“ a „flexibilní“ k narůstajícím výkyvům spotřeby a jaderné elektrárny byly brány jako základní kámen, který se nám však začíná drolit pod rukama, resp. pod stavebními stroji společností, které nyní jaderné elektrárny v Německu rozebírají, než přejdou do další destinace.

Nejvíce jaderných bloků v Evropě však není v samotném Německu, ale ve Francii, kterou následuje Rusko (budeme-li brát jeho celé území jako Evropský stát).

Jaký je tedy energetice problém? Jsou to technologie?

Nejsou.

Problém je někde zcela jinde.

Je totiž na vaší závislosti na energii.

Tato stala se totiž dalším z nutných propriet lidského života, resp. abych ro upřesnil. Uměle vyráběná elektrická energie se stala tím, o čem jsem hovořil – NUTNOSTÍ PŘEŽITÍ.

Všimnete-li si na nádražích a veřejných prostorách, často i v restauracích, kam míří nejvíce návštěvníků, pak je to k místům majícím optimálně u sebe elektrickou zásuvku. Protože z ní teče život. Krásný a Barevný. Vysněný.

Energii potřebujeme i chceme-li obeplout několikrát zemi a nespálit žádné fosilní palivo. Stačí si nechat za značné energetické náročnosti vyrobit loď, naplnit ji technologiemi za desítky milionů dolarů a kroužit kolem světa se slovy MY JSME ZELENÍ. Je fascinují, že i přesto, že je na první pohled jasné, že je to lež a barva kůže mluvčích je shodná s tou naší, všichni tleskají a plní připravenou kasičku.

Nikdo se nepozastavuje nad tím, že loď vážící tuny, veze jen pár kusů lidské posádky, která je jen bonbónem uvnitř bonboniéry, ve které nikdy nevíte, co na Vás čeká.

Zatímco staří mořeplavci a děti, chějí-li se vydat na plavbu, museli a musí si loď postavit vlastníma rukama a za vlastní peníze, jsou nájemné posádky najímány z úplně jiných důvodů, Estetických, Humálních, Lidských.

Je třeba dokázat, že Vodík je nejlepší, nebo snad vítr, či slunce? Prostě mix. Energetický mix a jediné co schází je lžička, která by ho dokázala dobře namíchat, tak aby jeden či druhý namísto unikátnosti splynul v harmonii se zbytkem.

Rád bych na závěr jen dodal že OBCHOD S EMISNÍMI POVOLENKAMI není řešením, jen lží, a proto by se nemělo jejich použití chvalořečit, ale trestat jako jeden ze smrtelných hříchů. Je jedno, jestli se s nimi ohání letecké společnosti, či ministr životního prostředí.