ENVIRONMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE podruhé
Konference patří do portfolia mé činnosti. Ne, že bych se zabýval jejich organizováním (zatím), ale bývám jejich účastníkem, a to jak na podiu, tak pod ním. Je celkem jedno jsem-li nahoře, či dole, vždy se snažím být účastníkem aktivním, přispívajícím a reagujícím, přijde-li čas, na dotazy.
Až do okamžiku, kdy jsem byl pozván k účasti na mezinárodní konferenci organizace EFPSA, sdružující studenty a vyučující, stejně jako odborníky z oboru psychologie, jsem výraz environmentální psychologie pravděpodobně zaslechl, ale jeho obsah více méně neznal.
Byl jsem požádám o sdílení informací o INDUSTRY 5.0 a strávil pak tři měsíce přípravou své vlastní řeči a návazného workshopu.
Myslím, že se příprava vyplatila, protože publikum opět zůstalo němé, když přišlo na dotazy a probudilo se až po chvíli. I díky tomu však došlo k situaci, kdy workshop, který následoval po hodinové přestávce, byl otázek již plný, stejně jako odpovědí.
Tak jak jsem zvyklý, zaznamenal jsem svůj výstup na kameru a dávám ho proto k dispozici všem, kdo se chtějí o INDUSTRY 5.0 dozvědět více. Jazykem je angličtina.
Zde je první, hlavní část
Zde pak druhá, závěrečná
Ačkoli bylo na konferenci mnoho zajímavých přednášek, byl znát velký rozdíl mezi přednáškami studentů a vyučujících, či lidí z praxe, a to nejenom té psychologické, ale i architektonické, protože to byla právě architektura, která v kontextu s psychologií byla zasazena do jednotného rámce environmentální psychologie, což považuji za naprosto správný krok, neb spojuje prostředí uvnitř nás samotných s prostředím vnějším.
Neviděl jsem zdaleka všechny prezentace, souběžně běžely dvě a s workshopy až čtyři naráz, snažil jsem se však vybírat ty, které by pro mne mohly být nejpřínosnější a jednou z nejlepších ze všech tří dní, pro mne byla přednáška s názvem BRATISLAVA a MOŘE, kterou přednesl profesor architektury, pan Vladimír Šimkovič.
Pan profesor si jako své téma vzal svůj vlastní pocit, který se dostavuje vždy když navštíví Bratislavu, pocit, že je u moře, a to i přesto, že nejbližší moře je stovky kilometrů daleko. Jako správný odborník využil veškeré dostupné zdroje informací, aby zjistil, že před 10 miliony let na území Bratislavy skutečně moře bylo, byla to již jeho okrajová část a možná i právě proto, je pocit nejsilnější, protože (jak zjistil nadále) nachází se pod Bratislavou nejen sedimenty, ale v hloubce 100 m i slaná voda z původních dob.
Pocit moře nemá zdaleka sám, a právě na tom postavil svou přednášku v níž poukázal na důležitost spojení vědomí a podvědomí v jednom domě, kterým je naše tělo a mysl.
Jako vědec exaktní potřeboval ke svému tvrzení důkazy, které dostal, jako muž v seniorských letech se nemusí bát hovořit o duši a jako učitel mohl jít příkladem svým studentům a dát jim téma k zamyšlení i k práci, která probudí jejich kreativitu.
Přednáška pana profesora následovala dvě jiné zaměřené na vliv staveb a architektury na lidi a lidí na prostředí, a to z pohledu interiéru kancelářské budovy a nemocničních čekáren a ordinací.
Z jednotlivých přednášek byl znát rozdíl přístupu, zatímco ti, co sbírají zkušenosti a chtěli se podělit o svůj pohled na věc, hovořili veskrze stroze sumarizujíce fakta a odkazujíce na zdroje a citáty, snažili se ti, co již tuto fázi mají za sebou hovořit v souvislostech mnohem širších, a to často o věcech, které se neučí a jsou přehlíženy, jako nevědecké.
Z náplně konference budu čerpat ještě dlouho a věřím, že mi v tom pomůže i propojení s těmi, které mé otázky, odpovědi, či myšlenky zaujaly natolik, že se rozhodli si se mnou vyměnit kontakty a zůstat ve spojení, což je pro mne více než vyznamenáním a věřím, že budeme moci svět bez odpadů a plýtvání budovat společně.
