Na slunci se ve stínu neschováš

Pro mnohé je se slovem slunce spojeno slovo stín. Od malička víme, že je-li nám v létě horko, stačí najít stín a tělu se uleví. S přibývající intenzitou slunečního záření však stín přestává být místem, kde je možné najít chlad, a zůstává jen místem, kde se nespálíme hned, ale až za chvíli.

Zvážíme-li však, že na samotném slunci se do stínu neschováme vůbec, jsme na tom stále ještě dobře.

Při jedné z přednášek roku 2019 se měl možnost vyslechnout si slova o tom, že klimatická krize není. Přednášející ukazoval grafy, čísla, odkazoval na odborníky, citoval prohlášení a vše s cílem poukázat, že se nic neděje. Bylo mu 26 let.

Když jsem se zeptal, zda-li zažil zimu, kdy byl po většinu času sníh, odpověděl záporně.

Když jsem se zeptal, zda-li zažil letní prázdniny, kdy nemusel většinu času strávit ve stínu, byla odpověď stejná.

Když se ptal, proč se ptám, odpověděl jsem, že já obojí zažil, stejně jako jeho rodiče a prarodiče a že změnu cítím na vlastní kůži, obrátil se ke grafům a číslům a s úsměvem řekl, že nemám pravdu, protože čísla nelžou.

Jeho přednáška, jako mnohé jiné, mne zaujala.

Hledal jsem více

A našel

Stejná slova, stejné grafy, stejné myšlenky, jen jiný přednášející.

Přednáška byla jen reprodukcí jiné, starší, kterou lze nalézt na internetu.

Přiznám se, že mne to překvapilo, protože jsem od akce, na které jsem byl, očekával kreativitu, která byla dána v samotném základu. Nebylo tomu tak.

Po další konferenci jsem si uvědomil, že problém je mnohem vážnější a spočívá v samotném principu lidské společnosti a jejího vzdělávání. Vzdělávací systém totiž nevytváří originály nýbrž kopie. Kopie kopií, jež mají další kopie.

Jedná se o dlouhý, téměř nekonečný řetěz uvázaný v listech, obrazech, vzorečkách. Řetěz, jenž v rámci svého cyklu posouvá nás vždy o článek dál, a to jak v prostoru, tak čase, bez ohledu na možnosti.

Jen málokdo poslouchal Edisona, když byl kluk. Nikdo nevěnoval pozornost Marie Currie, když byla ještě dívkou a mladou ženou, nezakopl o Elona Muska a Bila Gatese, dokud neměli peníze. Čekáme na odsouhlasení statutu shora, pak uctíváme. Nezpochybňujeme.

Školní učebnice a sešity jsou plné moudrých výroků a odkazů ukazujících na jedinou a neměnnou pravdu. Učitelům stačí opakovat, opakovat, opakovat až sami uvěří, že jiné pravdy není. Není to tak dlouho, kdy jsem si přečetl slova jednoho z tuzemských ovlivňovačů, který (za přikyvování ostatních) říká, že je nutné myšlenku či větu zopakovat stokrát, abyste i ho zapamatovali a zapsali do paměti.

Není to právě cesta , kterou jde vzdělávací systém?

Není to prostředek k dosažení cíle jímž bude uniformní společnost uniformních lidí, kteří jdou jedním směrem, volí jednu stranu a vždy se přikloní názoru těch, které poslouchají a to bez ohledu na to, že během jedné řeči, či jednoho okamžiku dokáží říkat že slunce léčí a zároveň, že je největším nebezpečím a zabijákem.

Krásným příkladem je CO2, či, chcete-li boj proti OXIDU UHLIČITÉMU, který byl, spolu s plastem, vyhlášen hrozbou lidstva s cílem tuto hrozbu zastavit.

Stačí už jen počkat, než lidé pochopí, že 7.700.000.000 škodičů lze eliminovat jejich uložením k ledu, či vypnutím. Pak bude klid.

Jen přemýšlím, proč z procesu hledání viníka vypadla nejen tato myšlenka, ale zapomnělo se i připomenout, že stromy, jejichž sázení změnilo se v soutěž bez vítěze, k produkci kyslíku potřebují právě CO2, bez kterého nepřežijí, minimálně ne v podobě, ve které je známe dnes.

Přeji Vám klidný den