Průmyslové Bohatství
Není to tak dlouho, kdy jsme se dozvěděli z tisku, že bohatstvím naší malé země ve středu Evropy je průmysl. Snad i proto nám pozlatili ruce a s ohledem na nízkou cenu komodity, přidali i srdce. S ohledem na příslušnost, zbytkem nitě zašili ústa.
Jsme srdcem Evropy
Již dávno napojeným na přístroje, udržující nás v auto-matickém chodu
S otevřenou náručí a investičními pobídkami vyrážíme prostřednictvím našich obchodních zástupců do světa abychom šířili slávu a rozprodávali zemi a lidi, kteří v ní žijí. Kus po kuse, z ručky do ručky.
Jsme zemí štěstí
Ve stejný den, kdy jsem dostal od jednoho z partnerů link na video výše, které Vám možná něco připomíná (a nebo také ne) vyšla v tisku soudruha premiéra zpráva, že „nejslavnější a jednu z nejstarších novodobých průmyslových zón“ v republice, Plzeňská Borská Pole, opouští po vypršení investičních pobídek, další tři společnosti.
Prvním velkým hráčem, který to udělal byl v roce 2014 TATUNG, který na dohled na továrny PANASONIC vyráběl v režimu OEM televizní přijímače. Jak to vím? Realizoval jsem pro tuto společnost první projekt systémové prevence vzniku odpadu zaměřený na zužitkování vybavení této 24.000 m2 velké továrny.
I přesto, že byl na projekt šibeničně krátký čas, realizace se podařila a společnost mohla v termínu stanovené nájemcem vrátit zpět vlastníkovi prázdný skelet proto, aby se do něho nastěhoval jeden z klientů a začal v něm, po nákupu velké části nového vybavení odpovídajícího tomu původnímu, vyrábět televizory tentokrát však pod svou vlastní značkou.
Zpráva o odchodu zaměstnavatelů z této průmyslové zóny však není nikterak nová, i když tuto skutečnost článek zamlčuje, ví se o ní totiž již od března 2019. Je proto škoda, že autorka zaměřující se převážně na západočeský region nemá přístup k internetu, či dokonce k vyhledávači GOOGLE, nebo k vlastní paměti, tam by se totiž dozvěděla že o tématu psala již v květnu 2019.
Závěr článku, který mne inspiroval k napsání mého, je propagační video, v němž jeden z předních průmyslových developerů nejen v tuzemsku, ale hlavně ve střední a východní Evropě prezentuje výstavbu a vzhled nových průmyslových hal ve virtuální realitě.
Je krásné poslouchat ředitele společnosti, která zastavěla, jak uvádí na svých vlastních stránkách již 30.000.000 čtverečních metrů plochy, jak hovoří o snaze firmy snižovat dopady průmyslu na životní prostředí.
Je stejně krásné se dívat na nové výrobní a kancelářské objekty ve virtuální realitě a ve stejné době se procházet prázdnou průmyslovou halou, která zničila další kus země s vidinou snadného zisku. Ve virtuální realitě průmyslových parků a komplexů parkoviště obsazena několika vozidly ukazují, že parkovacích míst bude dost pro všechny, než v realitě zjistíte, že nejen, že se na parkoviště vozidla nevejdou, ale není ani myšleno na parkování kamionů, jejichž provoz bude permanentní často ve dne i v noci.
Nevím jak vy, ale do doby, než budeme schopni ve virtuálním světě, pojídat virtuální chléb a pomíjet virtuální vodu, po virtuálním sexu, já se budu ptát proč je nutné zničit další kus země. Proč jsou výrobní a logistické haly plné vzduchu a staví se pořád nové. Proč ve skladech s regály výšky do dvou metrů pro lepší obslužnost levnou pracovní silou, jsou stropy vysoké deset až dvanáct metrů. Proč staví developeři stále na zelených loukách, když už sami (po deseti letech mého dotazování, poznali, že BROWNFIELD není zlo, ale cesta.
A nepřestanu se ptát proč nikdo nemluví o možnosti využít novodobé brownfieldy k nimž se tři haly na Borských polích již řadu měsíců řadí.
