Dobrý den pane Konzule

Mělo by znít dle pravidel správné oslovení, je však otázkou, zda-li by namísto něj nebylo lepší použít jméno. To totiž člověku zůstává, stejně jako tvář, Tituly se mění, stejně jako kabáty. Za chvíli budu volat do Švýcarska a myslím, že zůstanu u jména a vykání.

Je to již poměrně dlouho, kdy jsem tituly považoval za indikátory úspěchu.

Ta doba je již pryč.

Byla to chyba.

Tituly, obzvláště pak ty politické, neukazují skutečné schopnosti, nýbrž jsou důkazem jediného, pozice. To, jak byla získána je irelevantní v okamžiku, kdy byla získána. S pozicí přichází moc a s ní bezmoc, což si málokdo z mocných uvědomuje.

Zívám. Dnes přišel jsem před pátou a před pátou budu odcházet

Nepřivezl mne najatý řidič

Nečekala na mne asistentka

Nemluví za mne mluvčí

A nepíše tiskové oddělení

Dělám to sám a jediným titulem kterým se chci i nadále pyšnit, budu-li toho hoden, je titul člověk. Od dělníka k prezidentovi byla jen má cesta.

Od prezidenta k člověku bylo poslání

Byla dlouhá a učitel a mým učitelem byl život. Byl přísný, ale spravedlivý a ve třídě byl vždy dříve než já. Stejně jako čas. Tituly nerozdává, ani známky.

Spravedlivost života není dána zákony tesanými do kamene, ani psanými v tlustých knihách. A přitom je možné ji nalézt všude. Má ještě jednu výhodu, nedá se koupit, předplatit ani smazat. Díry v ní nehledejte, nejsou.

Včera večer jsem konzultovat s jednou paní právničkou témata týkající se práce z domova a jejich legislativní ošetření v rámci tuzemských zákonů. Toto fakticky neexistuje, a to i přesto, že stále větší množství firem tento benefit (do určité míry) svým zaměstnancům nabízí jako možnost. Připomnělo mi to, dobu, kdy jsem já sám této možnosti využil, ovšem v plném rozsahu pracovní doby. Nazývá se telecommuting a mého izraelského zaměstnavatele jsem viděl dvakrát. Poprvé při podpisu smlouvy a podruhé, když jsem předával zpět úspěšně skončený projekt.

V této fázi mého pracovního života mne koncept práce z domova natolik nadchl, že jsem zpracoval osmdesáti stránkovou zprávu a osobně ji předal ministrovi práce a sociálních věcí v jeho úřadě na břehu Vltavy. Pan Špidla mne přijal, přijal i zprávu, poděkoval a …

Psal se rok 1998

DO dnešního dne není práce z domova správně a v plném rozsahu zákonem ošetřena a nese s sebou kromě přínosů o kterých se mluví i rizika, které zůstávají mimo diskuzi.

Například to, že když zaměstnavatel přestane platit pracovníkovi pracujícímu po dohodě z domova mzdu, může se soud táhnout i tři roky a možná i déle a bude jen na rozhodnutí soudkyně, či soudce, zda-li poškození pracovníka uzná a přizná mu nárok na úhradu škody, či nikoli.

Stejně tak však není v bezpečí ani zaměstnavatel v případě, že pracovník pracující z domova nebude odvádět svou dohodnutou práci, může i on na nedůslednosti zákonů tratit.

Vyzkoušel jsem si obojí a navrhuji jedno, systémovou změnu.

Od nuly.

A to i přesto, že právníci tvrdí, že to nejde.

Tuto větu jsem totiž už slyšel, když jsem začal se systémovou prevencí vzniku odpadu. Slyšel jsem ji z úst všech odborníků, které odpad živí. Slyšel jsem „Pane Rada, to se Vám nikdy nepovede“

A víte co?

Povedlo se.

Bez titulů. Bez obcházení zákonů. Bez investorů. Bez politiků. Bez bank.

Stačilo málo. Jít za svým cílem a neuhýbat. Krok za krokem tak, jak to činím i dnes.