Došli Dárci, Dárci Došli

Dvě slova, dvě pořadí, dva významy. Tak tyto skutečnosti mi došly, když jsem uviděl nové výběrové řízení pocházející z centrály Evropské Unie v Bruselu. Bruselská „pobočka“ UNHCR“ hledá digitální agenturu, která jí zvýší počet dárců. Stejně jako ostatní úřady, za práci zaplatí.

A neplatí jistě špatně.

Na rozdíl od standardních euro-bruselských tenderů a výběrových řízení však tento nemá stanovenou cenu.

Co však má shodného je to, že ho do české republiky, česky mluvícím zájemcům přináší, a to již po celou řadu let bývalý žurnalista a člověk v Bruselu sídlící, pan Tomáš Hořejší, a to prostřednictvím svého serveru www.bruselska-spojka.cz

Přiznám se, že mne ani tak nezaujala skutečnost, že se na práci hledají pracovníci, nejlépe digitální, ale obsah, který potvrzuje, to co jsem již zaregistroval, a i o tom v některém ze svých článků informoval, že klasickým úřadům a organizacím dochází prostředky, které s takovou chutí desítky let vyhazují z okna.

OSN, k níž vyhlašovatel patří, není výjimkou.

Myslím, že by bylo vel i zajímavé zjistit, jaký celkový objem prostředků přes OSN od doby založení v roce 1945 vlastně protekl. Stejně zajímavé by jistě bylo vidět, jak se prostředky, které OSN dostává, fakticky použily. Mohlo by totiž být nanejvýš zajímavé vydat se na cestu OSN a fyzicky se dotknout historie, kterou vybudovaly prostředky, jež rozdává z cizího organizace stvořená pro spolupráci národů.

OSN je příspěvkovou organizací.

Každý ze 139 členů (2019) přispívá roční částkou stanovenou na základě kritérií, která je si možné někde přečíst. Zajímavé je, že ačkoli by měly příspěvky být uhrazeny do 31.ledna následujícího roku, ze 139 členů to splnilo jen 34, zbylých 105 a to včetně České republiky, zaplatilo až po termínu. (Česká republika se zpozdila o měsíc a půl.

Největším plátcem je Čína, následovaná Japonskem, Německem, Francií a dalšími zeměmi, co mne však překvapilo z přehledu na oficiálních stránkách nejvíce byla absence USA.

Když jsem začal zkoumat hlouběji, dozvěděl jsem se, že ve skutečnosti nemá OSN 138, ale 193 členů a bohužel jsem již nedohledal, jak je možné být členem a neplatit příspěvky do společného rozpočtu. Jak je vidět absence platby je nejen na straně USA, ale i dalších 58 členů = států.

14.11.2019 přinesla některá zahraniční média zprávu, že nedojde-li k navýšení prostředků na řízení OSN dostane se OSN do finanční krize, kterou některá media přirovnávají k platební neschopnosti.

Nejsem historik, abych zkoumal zda-li je to poprvé. Nejsem ekonom, abych posoudil zda-li je peněz na provoz dostatek a nejsem ani politik abych věděl, že vybraných peněz nebude nikdy dost. Jsem jen obyčejný člověk, který se živí prací svých rukou a hlavy a ví, že potřebuje-li prostředky na útratu, musí si je nejdříve vydělat. Když si je nevydělá, nebude mít na útratu.

Ano je tu ještě jedna cesta, půjčit si

Anebo další, natáhnout ruku a vybírat od těch, kteří často i přesto, že sami nemají dost, rozdělí se s ostatními, protože dělení k životu patří. Jen pro zajímavost bych rád uvedl, že první tři země, první tři členové, kteří své oplatky OSN uhradili v roce 2019 nejdříve a ro hned 1.ledna, byly

• Dominikánská republika, kterou v roce 2018 několikrát postihla přírodní katastrofa
• Estonsko
• Malawi – dlouhodobě zužované suchem a neúrodou.

Bohužel právě z pohledu obyčejného člověka mi připadá, že s prostředky není nakládáno adekvátně a myslím, že to souvisí i se skutečností, že OSN je státem sám pro sebe, státem, jenž jako jediný neživý jeho vlastní pracující síla, protože má jen úředníky, a nikdy se nesnažil o zajištění samostatnosti tím, že ve svém fungování učiní procesní změny, která tento nezdraví stav závislosti napraví.