Desátý den v měsíci

Když jsem 10 prosince začal psát tento příspěvek, již jsem věděl že bude publikován 10 září, tedy přesně za 10 měsíců. Možnost plánování mne těší jako logistika. Možnost plánování mne těší jako cestovatele časem, protože je možné přesně určit kam se podívám, a odkud se budu vracet.

Jsem člověk a jsem rád, že každý z mých podpisů na štítku doplňujícím vlastnoručně vyrobený vánoční dárek pro mé partnery a klienty, je jiný.

Za svých téměř 30 let profesní praxe jsem snad poprvé věnoval skutečně hodně času umístění podpisu na každý jednotlivý štítek doplňujíce tak zbytek textu jenž je poděkováním.

Tento štítek bude vložen do unikátního pouzdra na vizitky, či například platební karty a věřím, že potěší každého z obdarovaných.

Vyrobil jsem jich již 150 a materiál, který mi zbývá pokryje další stovku a více ho již nebude k dispozici. Byl totiž stejně unikátní jako můj psace psaný podpis.

V příspěvku plném desítek bych se rád věnoval tématu, které by mohlo připomínat DESÁTEK, pojem pochází z náboženství a jedná se o

„zhruba desetiprocentní daň placenou náboženské (např. kostelu, chrámu, církvi) či světské (král, lenní pán) instituci nebo starověkému božstvu“

A i když dnes ho v ekonomice nahradily daně a daně daní a odvody a další pracujícímu lidu milé odvody, desátek svým způsobem zůstává zachován i nadále.

V mém případě bych jím rád nazval STÁTNÍ REZERVY

Tématu se nevěnuji poprvé, protože jsem jej otevřel i ve svých blogách publikovaných ještě na serverech iDNES a PARLAMENTNÍ LISTY, předtím, než jsem zjistil, že pojem svoboda slova a svoboda vyjadřování vnímám diametrálně odlišně než majitelé serverů a jejich servisní, či lépe řečeno cenzurní oddělení.

Jak říká WIKIPEDIE spravuje státní hmotné reservy, kdo jiný, než SPRÁVA STÁTNÍCH HMOTNÝCH REZERV

Tato správa má, stejně jako další úřady své vlastní internetové stránky a myslím, že nemohlo být trefnějšího obrázku k tématu, než pohled do tunelu. Projdeme-li si stránky, moc se toho nedozvíme, i když obsah vypadá lákavě.

V první řadě se dozvíme, že státní rezervy jsou třeba, protože se používají každý třetí den. V rozpadu pak zjistíte, že jsou míněny cisterny na pitnou vodu, které stát, samozřejmě bez vody, dodává do měst a obcí, je-li sucho. Jsou překvapivě shodné s těmi, které vidím u požární stanice v Plzni Božkově.

Pak zjistíte, že v době psaní tohoto článku nabízí správa státních rezerv k odprodeji čtyři nemovitosti za přemrštěné ceny a celou řadu věcí movitých za ceny, které jsou již zajímavější, ale ve velkém objemu stále vysoké. Předpokládám, že reflektují ceny nákupní, bohužel původní cena chybí. V první nabídce je například, před přicházející zimou ca 2.350 ks oblečení (vojenského) ve vyvolávací ceně 596.000 Kč. Odečteme-li jen těžko prodejných 500 ks pláštěnek za 36.000,-Kč, pak máme nabídku oblečení, jehož průměrná (nesmyslně spočítaná cena) je 302,-Kč a to je cena příliš vysoká na hromadný nákup.

A zatímco je možné pochopit (i když s mírou) naplnění skladů státních rezerv oblečením, pak druhá nabídka uložených svařenců a kovových konstrukčních částí v celkové minimální prodejní ceně atakující 10 milionů Korun českých je mi naprostou záhadou.

Co je však zvláštní je skutečnost, že se nikde na stránkách nehovoří o tom, že státní rezervy znamenají pravidelná nákupy a následnou likvidaci mnoha dalších položek jakými jsou například

• Maso
• Konzervy
• Voda v lahvích
• Lyofilizované mléko
• Mouka
• Léky

A mnoho dalších komodit, z nichž část dodávají, pokud vím i firmy z portfolia Andreje Babiše, takže jistě za výhodné ceny.

Sklady se plní použitelnými věcmi, které se již několik desetiletí vyhazují.

Plní se za státní peníze a vyhazují se za státní peníze

Je to státní plýtvání, které je obrazem celého systému

Velmi by mne zajímalo, zda-li si někdo z odpovědných, třeba i sám předseda akademik, někdy položil otázku K ČEMU TO PLÝTVÁNÍ? Je ve funkci od roku 2014, takže na to měl dost času.

Jsem velmi zvědav, jak se za 10 měsíců od nasání dnešního příspěvku situace změní.