Den, kdy odložil jsem hodinky

Byl dnem, když jsem vystoupil po 23 letech ze zaměstnaneckého poměru. Odložil jsem je nevědomky. Možná i proto, že namísto času připomínaly mi spíše stres, který je s tímto poměrem vázán. Stres, jenž často uměle vyvoláván má za úkol motivovat k vyšším výkonům.

Stres, který dostal přízvisko pozitivní.

Stres, u něhož nikdo nerozporoval pravý opak v případě permanentního nasazení

Místo trvalé motivace trvalé poškození organismu

Měl jsem hodinky rád a stále na mém pracovním stole leží ozdobná krabička s osmi kusy.

Všechny jsou němé

Bez času

Nebo snad s časem skrytým uvnitř

Stejně jako já

Hodinky jsou čím dál víc chytřejší, čím jejich uživatelé ztrácí svou moudrost a schopnost samostatného rozhodování. Svým hodinkám přenechávají nejen rozhodnutí, kdy jíst, pít, ale i dobu, kdy mají jít spát a jak rychle se mají pohybovat. Sdílejí s nimi nejen čas, ale i prostor, kde se nachází. Zapomenou-li je ztrácí se v prostoru bez permanentní navigace.

Vibrace na ruce nahrazují tep

A baterie příjemně hřeje

První prototypy již odhodili svou závislost na nedokonalých bateriích a živí se energií vydávanou člověkem. Energií, která byla vydávána pro druhého člověka, aby dnes nezbylo z ní často nic ani na samotného původce

První začínají strkat prsty do elektrických zásuvek, užívajíce si elektrických impulsů, které jako odměna proudí tělem.

Stoupáme si za bouře na vrcholy domů, snažíme se zachytit blesky

Ve své nedokonalosti selháváme a namísto nich chceme rozbíjet další atomy s ukázce toho, jak jsme silní.

Pohledy na hodinky.

Notifikace

Namísto jejich odložení vyvíjíme aplikace, které nám řeknou KDY, KDO, KDE

Závislost na závislosti

Chlubíme se dalším z okovů a přebíjíme se povytáhnutými rukávy naší dokonalosti.

Dražší = Lepší

A tak málo z lidí odváží je sejmout. Ze strachu z neznáma, ze samoty, z bytí.

Den, kdy jsem odložil své hodinky, odložil jsem závislost na čase. Stal jsem se nejlepším z logistiků, vždy včas tam, kde mám být. V mé Pracovně zastavil jsem čas a kdo přijde, odchází s pocitem chvilky, po hodině, či dvou, divíce se, jak ten čas letí.

Na závěr mne napadá jen jedna otázka

Odložíte ty své?

 

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář